Marie Fiedlerová

* 1937

  • „Kolektivizace změnila strašlivě život ve vesnici. K moci se dostali lidi, kteří doposud pracovali pod těmi sedláky. A využili toho. Byli to komunisti a vzali obec do ruky. Byli to lidi, kteří předtím nic moc neměli, a najednou pak měli. Tatínek se s tím nijak zvlášť nepral. Když přišli, že nám vezmou pole, tak tam s tatínkem byl někdo z Boleslavi od komunistů a někdo z Řepova. Tatínek povídal mamince: 'Víš co, ten Řepovák byl horší, Boleslavák aspoň rozuměl tomu, že to pro nás je těžké, ale ten Řepovák ne.' Potom byl tady u rybníčku pomníček s Panenkou Marií a najednou ráno byl pobouraný, někdo ho iniciativně zřejmě traktorem povalil.“

  • „Oběti přivezli do hospody U Vítků na sál. V tom sále ležely, než se připravil pohřeb, hřbitov byl pouze v Plazích. Všechny pohřbili do jednoho hrobu, ale každého ve své rakvi. S maminkou jsme tam byly, bylo tam moře Řepováků. Byl docela hezký den.“ - „Jak ten pohřeb probíhal?“ - „To si bohužel už nevzpomínám, jenom vím, že byl hezký den. Tenkrát jsem si říkala, že když je dávali do hrobu, vzpomněla jsem si na písničku ‚Zasviť mi, ty slunko zlaté, na poslední cestu pouť‘. Potom v 50. letech instalovali hřbitov i v Řepově a oběti převezli sem. Je tam velký pomník a na něm napsáno: ‚My dali život, vy dejte lásku‘. Ve vesnici byl úspěšný fotbalový oddíl, tatínek hrál a bratr byl taky dobrý, to se musím pochlubit. Vždycky na výročí 9. května uspořádali turnaj a den předtím se šlo k památníku, šel zástupce fotbalu, obce a všichni přítomní, promluvilo se tam, kytka se položila a potom se konal turnaj. Léta letoucí se konal ten turnaj, teď už bohužel ne.“

  • „Byl to docela hezký den. Co jsem dělala, to bohužel nevím, nejsem příliš pracovitá, že bych pomáhala ve chlívě. Já hodně četla a vždycky u okna jsem seděla s knížkou, rodiče to tolerovali, tak možná to, nebo jsem pobíhala po dvoře. A najednou začala létat letadla, slyšeli jsme je letět. Nevěděla jsem, co se děje. Ale to už tatínek odjel na kole a mužští na voze. Pak se ten náš tatínek vrátil bez kola, bylo vidět, jak je strašně rozrušený. Sebral malou sestru do kočárku, vzal nejnutnější věci a chtěl hlavně, abychom byli z vesnice pryč. Babička s dědou nešli. Babička prohlásila, že jestli se má něco stát, tak se to stane. Že ona nikam nepůjde. Tatínek nás zavedl směrem za poslední řepovské baráky směrem na Kolomuty. Dříve tam nebyly stromy a hezky jsme viděli až do Kolomut. A tam jsme seděli v příkopě s pár dalšími lidmi, nebylo jich tam moc. Tatínek měl trochu střepinu v noze, ale byl rozrušený, protože viděl tu hrůzu v Boleslavi. A když usoudil, že je teoretický klid, vrátili jsme se domů a babička měla už upečené buchty.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Řepov, 22.11.2021

    (audio)
    délka: 01:06:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Sovětští letci zabili po válce devět lidí z Řepova. Každého znala

Marie Fiedlerová v roce 2021
Marie Fiedlerová v roce 2021
zdroj: Post Bellum

Marie Fiedlerová se narodila 2. prosince roku 1937 a vyrůstala s rodinou ve středočeském Řepově poblíž Mladé Boleslavi. Rodinu živilo středně velké hospodářství, které vedli. Válka výrazně zasahovala do jejich života, především před jejím koncem. Ve vsi přebývala německá posádka a důstojníci dvakrát přespali v domě Fiedlerových. Marie s dalšími dětmi také nosily jídlo ruským zajatcům. Ke konci války často musela celá rodina do sklepa, protože nedalekou průmyslovou Boleslav bombardovala letadla. Sovětská letadla svrhla na město bomby v první den míru 9. května 1945. Některé bomby dopadly i v blízkosti Mariina domu, ale naštěstí nevybuchly. Devět obyvatel Řepova zahynulo v Mladé Boleslavi, kam se jeli podívat na odzbrojování Němců. Marie většinu z nich znala a poté se účastnila i pohřbu. Po válce nastoupila na školu a studovala čtyřletou obchodní akademii. Komunisty prováděná kolektivizace zemědělství připravila Fiedlerovy o hospodářství a měnová reforma v roce 1953 i o úspory. O rok později otec pamětnice podlehl mozkové mrtvici. Marie po maturitě pracovala pro boleslavskou spořitelnu. Ráda cestovala, v době invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 byla na dovolené v Bulharsku. V roce 2021 žila se svojí mladší sestrou stále v rodinném domě v Řepově. Svědectví pamětnice bylo zdokumentováno díky podpoře nadačních fondů Škoda Auto a Bohemian Heritage Fund.