Libor Foltman

* 1948

  • „Jednou s tím přišel trenér a říkal: ‚Tohle je možné si vzít, a když budete chtít dál, prostě podepíšete papír a můžete to brát dál.' Tenkrát, pamatuju si na to dodnes, jak jsme říkali: ‚Na to se můžeme vy…‘ Zaseklo se to a první dávku, která byla dobrovolná, jestli jo nebo ne, tak jsme ji dali jednomu z nás. Chodil s dívkou, která měla na Moravě statek. Sešli jsme se pak na soustředění, tak jsme se ptali – měl přezdívku – a ptali jsme se: ‚Ty, Bombo, jak to dopadlo?‘ – ‚Nasypal jsem to kravám a bejkovi, tak jsem jim to dal. Ty, vole, bejk místo toho, aby udělal fú, tak do toho fouknul a bylo to po chlívě a doping byl v prdeli.' A tím to skončilo. Tonda, Tomáš a já [jsme toho byli] absolutně odpůrci.“

  • „Hrozné. V mojí hlavě bylo to, co jsem zažil v nemocnici, krev lidí, co tam byli po zemi, seděli, neříkám váleli, ale některým nebylo dobře. A teďka ještě, že to byla bratrská pomoc, překousnout to bylo hodně těžké. Člověk, který to viděl na vlastní kůži, viděl té krve a takové, jak to prostě… Špatné.“

  • „Teď jsme je vyndali ven. Nosítka, ty vikslajvanty, byly od krve. Jak to bylo prohnuté, byla tam krev, muselo se to vylít a otřít a znovu jet. Jenomže ten chlap se dozvěděl, že jsem voják, ten pán, byl starší, v té době mně bylo dvacet, jemu pětapadesát, nedovedu odhadnout. Říkal: ‚Ty seš voják, tak už se mnou nejedeš!‘ – ‚Pojedu ještě jednou znovu, vždyť jich tam jsou mraky.‘ – ‚Ne, ty se mnou už nejedeš, jsi voják!‘ Zavolal sestřičku, řekla, že budu tady, pomáhal jsem jim tam. Zubní bylo v přízemí, takové ty drobné věci, nahoře bylo už pak plno, operovalo se ve všech sálech. Kdo měl ruce a rozuměl tomu, tak tam byl. Na zubním to dávali dohromady – průstřely, první pomoc. Bylo tam, nedovedu odhadnout, dvacet pět lidí, co tam bylo dole. Ty, co na tom byli hodně špatně, těžká zranění, brali na sál. Třídili to tam. Vím, že pak přišla sestřička a řekla: ‚Pojď, pomůžeš mně.‘ Tak jsme šli pro krev, protože nebyla krev, tak se šlo na transfúzku pro krev.“

  • „Už k ránu, rozednívalo se a najednou přilítli, že se u radnice střílí. Přivezli odtamtud postřelené lidi, byla tam krev. Převlíkl jsem se, už jsem nebyl v nemocničním, převlíkl jsem se do civilu. Koukal jsem na to, bylo mně hrozně, přivezli je v nosítkách. Vozili lidi, někdo říkal: ‚ Jsou potřeba auta.‘ Přebírali to tam, trochu v tom byl chaos. Takový starší pán, úplně ho vidím, říkal: ‚Potřebuju ještě něco nebo někoho.‘ Já říkal: ‚Jedu s vámi!‘ Vlezli jsme do sanity, jeli jsme tam hned na okraj radnice. Na zemi tam byli nějací postřílení lidi. Odvezli jsme je pak na nosítkách, to byl nějaký mladý kluk. Ještě asi tři lidi, co nám tam dali do sanity. Tekla z nich krev. Pak jsem se dozvěděl, že jsme ho asi už dovezli mrtvého. To byl podle mě kluk skoro v mém věku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 27.02.2024

    (audio)
    délka: 02:24:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Tipsport pro legendy
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Měl zlomenou kost, přesto jel z nemocnice zachraňovat prostřílené lidi

Libor Foltman v roce 1969 na letních závodech na umělé hmotě v Liberci. Stojí v druhé řadě uprostřed, vpravo dole je mistr světa z Vysokých Tater 1970 Ladislav Rygl
Libor Foltman v roce 1969 na letních závodech na umělé hmotě v Liberci. Stojí v druhé řadě uprostřed, vpravo dole je mistr světa z Vysokých Tater 1970 Ladislav Rygl
zdroj: archiv pamětníka

Libor Foltman se narodil 11. července 1948 v Trutnově a měl čtyři sourozence. Jeho sestra Marie však zemřela v necelých pěti letech. Tatínek Ladislav byl topič na lokomotivě, maminka pocházela ze selské usedlosti v podkrkonošském Studenci. Se závodním lyžováním začal Libor Foltman zhruba v 11 letech. Vyučil se nástrojařem a prosadil se do československé dorostenecké reprezentace v závodě sdruženém. V červenci 1967 narukoval do Dukly Liberec. V srpnu 1968 utrpěl zranění při fotbale a se zlomenou lícní kostí skončil v liberecké nemocnici. Na zubním oddělení se léčil ještě 21. srpna 1968, kdy do Československa vtrhla vojska Varšavské smlouvy. Po zprávě, že se u liberecké radnice brzy ráno střílí, se oblékl do sportovní teplákové soupravy Dukly Liberec, skočil k řidičovi do sanitky a odjel s ním k mrtvým a raněným lidem. Pod hlavněmi tanků a samopalů naložili do sanitky tři muže a odvezli je do liberecké nemocnice. Byl mezi nimi mladík, který těžká zranění nepřežil. Poté Libor Foltman pomáhal zdravotnickému personálu s péčí o zraněné lidi. Se zdravotní sestrou se postaral o dodávku krve z transfúzní stanice. Ještě tentýž den chtěl uvolnit své místo na lůžkovém oddělení nemocnice pro zraněné lidi, ale nepustili ho do kasáren. Dostal se tam až druhý den. V roce 1970 se nominoval na mistrovství světa v klasickém lyžování ve Vysokých Tatrách, kde skončil v závodě sdruženém na devátém místě. O dva roky reprezentoval Československo na zimní olympiádě v japonském Sapporu, závod nicméně nedokončil kvůli těžkému pádu na skokanském můstku. Na mistrovství světa 1974 ve švédském Falunu skončil na 22. místě. Poté ukončil závodnickou kariéru a věnoval se trénování. Své svěřence vedl na olympijských hrách v Turíně 2006 a na dvou mistrovstvích světa. Trénoval také československou juniorskou reprezentaci na mistrovství světa 1992 v kanadském Canmore. V roce 2024 žil se svou manželkou Martou, s níž vychovali dva syny, v Liberci.