Strašně záleželo na tom, v jaké kondici, v jaké pozici, před kým a jak naladěným jste stál
Anita Franková se narodila v roce 1930 v Litomyšli. Její otec byl advokát, rodina žila poklidným životem až do německé okupace. Poté se rozhodla přestěhovat do Prahy. Bohužel, krátce nato tatínek náhle zemřel. Anita (tehdy ještě Fischerová) zůstala pouze s maminkou. V roce 1942 byly obě dvě deportovány do Terezína, cesta do Osvětimi následovala v prosinci 1943. Ačkoli příjezd do Osvětimi byl ohromným šokem, přeci jen měl tento transport a s ním ještě několik dalších velké štěstí: nebyl podroben selekci, nově příchozí byli umístěni do tzv. rodinného tábora. Kromě absence počáteční selekce se rodinný tábor vyznačoval zejména tím, že v něm žili jak muži tak i ženy, tj. rodiny nebyly odděleny. První obyvatelé rodinného tábora byli zlikvidováni až v březnu 1944, další hromadná vražda měla přijít v červenci 1944. Mamince Anity Frankové se podařilo projít selekcí a protlačit s sebou i svou dceru, několikrát jí tak zachránila život. Po průchodu osvětimským ženským lágrem odjely matka s dcerou do koncentračního tábora Stutthof, odtud byly poslány na práci do stutthofského pobočného tábora Gutau. Zdejší velice těžké podmínky oběma vážně podlomily zdraví, zmrzačené bytosti chtěli prchající nacisté dobít mlácením do hlav. Jako zázrakem opět obě přežily, dočkaly se přicházející ruské armády, nedopatřením však byly odvezeny do Syzráně na Volze. Do Prahy se vrátila Anita Franková až v listopadu 1945, její matka až v březnu následujícího roku. Anita Franková zemřela 10. srpna 2008.