Ilga Frélichová

* 1940

  • „K nám přišel nějaký pan Borovský, byl to svobodný mladý chlapec. Protože maminka dostala jenom půl statku a druhá půlka zůstala. Nechtěl se odsud hnout. Ve vsi nabízeli jiné, větší statky. Pan Malý, Bolek Malý, mu nabízel svoje hospodářství, nebo si to vyměnit. On si ale usmyslel, že bude tady. S ním jsme tam byli já, bratr, maminka, děda a měli jsme tam kočího, pana Reisiga. Byli jsme omezovaní. Tam jsou dva vchody a my jsme museli chodit zadním vchodem. Tam byli tenkrát nějací Maďaři a on je nechtěl propustit, protože tam pracovali. Jednou v noci se sebrali a utekli. On nám kvůli tomu zavřel vchod. My jsme spali v jednom pokoji.“

  • „Jednadvacátého to řinčelo od Chomutova. Šla jsem do práce a nejel autobus. Soused na mě křičel: ,Jsme obsazení Rusákama!’ Já jsem říkala: ,To není možný!’ Tak jsme vylezli na sušárnu chmelu. Tam bylo vidět na tu silnici od Chomutova. Panečku, tam to tak rachotilo, že ty tanky byly slyšet až sem. To bylo ošklivé. Tady ve vesnici jsme zažili akorát průjezd vojáků. Vždycky nechali někoho na křižovatce stát. On tam chudák stál dva dny, jídlo mu nepřivezli a od nás si nemohl nic vzít, protože se báli, aby to nebylo otrávené. Tak byli zblblí.“

  • „Jednalo se v obci, že se budou brát Čechům pozemky a půda. Tatínek byl taky na obci, taky pomáhal, a tak jim ten hlas nedal a zkazil to. Tak šel za trest na vojnu. Byl to jediný z těch sedláků, co tu hospodařili, co na tu vojnu šel. Pamatuji si, že ve čtyřiačtyřicátém byl doma a já už jsem s ním nechtěla komunikovat. Až když mi něco přivezl, tak jsem uznala, že je to táta. Pamatuji si to ale dodnes, jak ten táta přišel domů.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Malnice, 07.02.2021

    (audio)
    délka: 01:13:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Shledání s otcem se dočkala až skoro dvacet let po skončení války

Ilga Frélichová v roce 2021
Ilga Frélichová v roce 2021
zdroj: Post Bellum

Ilga Frélichová se narodila 11. září 1940 v Malnicích na Lounsku, které jsou částí Postoloprt. Její otec Ervin byl původem Němec, matka Helena Češka. První léta života prožila za války na rodinném statku. Otec musel kolem roku 1943 narukovat do wehrmachtu. Až do roku 1947 o něm neměla rodina žádné zprávy. Ilga ho poprvé znovu viděla v roce 1963 v německém Erfurtu, kde žil. V červnu 1945 zabila československá armáda v Postoloprtech bez soudu na sedm set obyvatel německé národnosti. Okolnosti jednoho z největších masakrů, takzvaného divokého odsunu Němců, se pamětnice dozvěděla až po sametové revoluci. Po válce nastěhovaly úřady do poloviny jejich gruntu dosídlence z Volyně, který je postupně z domova vytlačil. Ilga odešla s matkou bydlet k babičce. Chtěla jít studovat střední zdravotnickou školu, ale nedostala doporučení. Po dvouleté zemědělské škole musela nastoupit v jednotném zemědělském družstvu v Postoloprtech, kde pracovala až do důchodu jako účetní. V roce 2021 žila v Malnicích.