Ing. Zdeněk Friml

* 1934

  • „Když mě potom zpátky v práci asi v roce 1971 prověřovali s následným vyhozením ze strany, poukázal jsem na to, že jsem byl mimo, a nic jsem nepodepsal. Dodnes si pamatuji, že někdo z prověrkové komise řekl: ,Ale podepsal bys, soudruhu!' Pokrčil jsem rameny, protože to spíš byla pravda. Ze strany mě vyhodili, ale v práci jsem naštěstí mohl zůstat. Pak jsem zjistil, že jsem byl vedený jako pomýlený intelektuál. Mohl jsem dělat, co mě bavilo, ale nemohl jsem vyjíždět na služební cesty ani do NDR, nemohl jsem publikovat. Zároveň jsem chtěl dělat kandidaturu a dělal jsem nějaké zkoušky, ale dostal jsem zákaz jakéhokoliv dalšího vzdělávání a postupu. I pokud jsem měl nějaké přihlášky vynálezů a patenty, tak aby se realizovaly a něco z toho bylo, musel být vždycky spoluautor někdo z vedení, jinak by to neprošlo.“

  • „Měli jsme celoškolní schůzi a tam vystoupila kovaná komunistka, paní profesorka Sovová, a nutili nás podepsat rezoluci, že žádáme trest smrti pro Miladu Horákovou. Naštěstí se tam našel v té době odvážný a rozumný kantor, který prohlásil: ,Vážení, ty děti by neměly chtít něčí smrt, my odhlasujeme něco jiného.' Tak já jsem odhlasoval, že žádáme co nejpřísnější potrestání. Stejně jsem ale vůbec nevěděl, o čem jednám, o čem mluvím. Byly to dost složité doby.“

  • „,Pane inženýre, máte zařízení, tak se odpoledne sebereme a jdeme, já zařídím elektriku!' Trochu jsem se rozmýšlel, přiznám se, ale vzal jsem zařízení a odjel jsem na náměstí. Tam už čekali, zapojili jsme to do krámu do elektriky, roztáhl jsem aparaturu, kterou jsem měl. Pro zajímavost, první shromáždění jsme ozvučovali dvěma plechovými tlampači, dvakrát patnáct wattů, to je výkon starého autorádia, jedním mikrofonem a zesilovačem, který jsem měl doma na poslech svých desek. Bylo to takhle jednoduché. Nebyli jsme na tom psychicky zrovna dobře. Byli jsme na jaroměřské podsíni naproti radnici a nezapomenu na chvíli, kdy jsme najednou z kopce na náměstí nejdřív uslyšeli a pak uviděli dav lidí, který skandoval: ,Už jsme tady!' a další hesla. Konečně nám bylo jasné, že to bude, že nás nikdo nesebere, nevymlátí, neodveze, nezlikviduje aparaturu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 01.02.2023

    (audio)
    délka: 02:27:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ale podepsal bys, soudruhu, že s okupací nesouhlasíš, a proto tě vyloučíme!

Zdeněk Friml (vpředu) s diskžokejem Hodrem v Hifi klubu Jaroměř, 1983
Zdeněk Friml (vpředu) s diskžokejem Hodrem v Hifi klubu Jaroměř, 1983
zdroj: Archiv pamětníka

Zdeněk Friml se narodil 23. června 1934 v Jaroměři, s rodiči ale žil v Trutnově. V roce 1938 je po záboru Sudet vyhnali a oni odešli do Jaroměře. V roce 1940 začal navštěvovat chlapeckou školu a v roce 1944 reálné gymnázium. Koncem války viděl v Jaroměři džípy amerických vojáků jedoucích do Velichovek za generálem F. Schörnerem. V roce 1949 začal studovat vyšší průmyslovou školu v Praze a poté Vysokou školu chemicko-technologickou se zaměřením na elektrárny. Promoval v roce 1958 a začal pracovat v elektrárně v Opatovicích nad Labem. V roce 1960 se na Staroměstské radnici v Praze oženil. Pracoval ve výzkumném oddělení koželužen ZAZ v Jaroměři, později ve Výzkumném a vývojovém ústavu kožené galanterie v Hradci Králové. V roce 1967 vstoupil do KSČ. Po srpnové okupaci ho vyloučili, sesadili z pozice vedoucího a zakázali mu publikační činnost. V listopadu 1989 se staral o technické zázemí a ozvučení protestních shromáždění v Jaroměři. Stal se mluvčím jaroměřského Občanského fóra (OF) a kooptovali ho do zastupitelstva. Vstoupil do ODS a působil v několika zastupitelstvech. Od roku 1990 podnikal. V roce 2023 žil v Jaroměři.