Jaroslav Frolík

* 1933

  • „Takže jsem šel do práce a tam poblíž toho hřiště RTC jsem potkal strážnou a ta měla vytřeštěné oči. Strážné byly tenkrát na závodech, měly šedivé uniformy a měly za úkol být na vrátnici, kontrolovat tam, jestli někdo nevynáší nějaké kradené věci a prostě ochrana toho majetku závodu. ,Pane Frolík, představte si, že jsou tady. Obsadili nás Rusáci!´ Tak jsem jí to trochu nevěřil. Sice se k tomu schylovalo – my jsme se krátce předtím vrátili z dovolené v Bulharsku, kde už byly takové ty předzvěsti. 'Máte hned přijít k řediteli,' jsem měl vzkaz na vrátnici. A u ředitele už bylo vedení, kteréhož jsem byl členem, a tam ředitel si nevěděl rady s tím, že se musíme obrátit na okresní výbor KSČ. Říkal jsem: ,Na co se budeme obracet?´ Mezitím jsem si už poslechl právě, co se děje, tak jsem říkal: ,No, tak budeme protestovat.´ Tak jsem se nabídl, že napíšu rezoluci. Nechali jsme ji rozmnožit a ve dvě hodiny, když se střídaly směny, tak jsme to na vrátnici předložili. Kdo by to chtěl podepsat. Podepsalo to téměř všech 1 200 zaměstnanců textilky.“

  • „V komunistické straně jsem byl. Váhal jsem, členství mi nabídnuto nebylo, já jsem váhal sám. Hodně jsem přečetl literatury od těch režimních spisovatelů nebo prorežimních, teda prokomunistických. Byl jsem taková obdoba Pavla Kohouta, taková v regionálním měřítku, jestli vám něco říká jméno Pavel Kohout, že jsem nejdřív po té druhé světové válce byl oslněn myšlenkami marxismu. Je pravda, že je to sice idea, ale utopická, že kdyby jednotlivci i společnost brali majetek, brali práci pro společnost jako práci, pro bohatnutí nebo pro svůj majetek, tak by ta společnost byla daleko lepší než ta kapitalistická, ale to je utopie.“

  • „No a potom zase na konci války bombardování Berouna, jestli jste slyšeli. Když jsme byli v krytu pod nemocenskou pokladnou a na tzv. Plácku, to je to náměstíčko, co je hotel dneska, bývalá Litava, tak tam dopadaly bomby. A předtím ještě dopadly tři bomby na Městskou horu, kdy podráždili ty spojenecké letce Němci, kteří stříleli z rozhledny na to letadlo. Ono se vrátilo, shodilo tam na Městskou horu tři bomby. Moje manželka bydlela těsně pod Městskou horou, zažila to naplno na vlastní kůži. Protože jim to odneslo střechu, zasypalo je to částečně těmi taškami. Takže to byly velmi silné zážitky na konci války.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Beroun, 16.11.2023

    (audio)
    délka: 01:09:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Marxismus mě po válce oslnil. Dnes vím, že je to utopická idea

Jaroslav Frolík
Jaroslav Frolík
zdroj: Archiv pamětníka

Jaroslav Frolík se narodil 25. ledna 1933 v Berouně. V dubnu 1945 byl svědkem bombardování Berouna. Zbytek války prožil v Luhu pod Branovem, aby byl ochráněn před případným dalším bombardováním. Vystudoval družstevní školu, poté nastoupil na místo korespondenta v textilní továrně Tiba. Základní vojenskou službu strávil u protiletadlového pluku u Plzně. Po ukončení vojenské služby se vrátil do Tiby, kde působil na pozici zásobovače. Při zaměstnání začal studovat obchodní akademii. Poté pokračoval na Vysoké škole ekonomické v Praze (VŠE). Postupem času se v textilní továrně vypracoval až na pozici vedoucího. Brzy vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). V srpnu 1968 se vymezoval proti invazi. Za své politické postoje byl nakonec z KSČ vyloučen a perzekvován – v následujících letech musel pracovat na dělnických pozicích, nikde ho dlouho nenechali a těžko sháněl práci. Během sametové revoluce spoluzakládal koordinační centrum Občanského fóra (OF) v Berouně. Z OF nakonec vystoupil. V roce 2023 žil v Berouně.