Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Enrique García Díaz (* 1958)

• narodil se 9. července 1958 v Havaně

• vyrůstal v revolucionářské komunistické rodině

• v roce 1975 se odstěhoval se svým otcem do Peru, kde mu nabídli místo na velvyslanectví Kubánské republiky

• v roce 1978 začal pracovat pro Dirección General de la Inteligencia de Cuba [Ústřední zpravodajská služba Kubánské republiky]

• v roce 1980 ukončil studia práv na Havanské univerzitě

• v letech 1980 a 1986 se zúčastnil speciálního výcviku pro kubánské špiony a funkcionáře v Rusku

• podílel se na diplomatických, politických a ekonomických misích v Peru, Bolívii, Paraguayi, Uruguayi, v Chile a Ekvádoru

• v roce 1987 během svého pobytu v Ekvádoru začal spolupracovat s CIA

• v roce 1989 oficiálně dezertoval ze služeb Ústřední zpravodajské služby Kubánské republiky

• v současnosti se věnuje sektoru osobní bezpečnosti a politickým analýzám regionu Latinské Ameriky

• je dvakrát rozvedený, v současnosti žije se svou družkou Marií v Miami

„Udělat něco pro změnu Kuby se pro mě stalo posedlostí, chtěl jsem prostě kubánský systém zničit. Chtěl jsem odkrýt celému světu, co je komunismus na Kubě skutečně zač a co se na Kubě děje,“ popisuje Enrique své záměry boje proti režimu Fidela Castra poté, co v roce 1989 dezertoval z kubánských tajných služeb a začal spolupracovat s CIA.

 

Ideály kubánské revoluce

Enrique García Díaz se narodil 9. dubna 1958 v Havaně. Pochází z finančně dobře zajištěné, komunistické rodiny. Jeho otec se přidal k revolučnímu Hnutí 26. července[1] proti režimu Fulgencia Batisty[2]. Po Kubánské revoluci v roce 1959 Enriqueho otec zastával důležité funkce pro nově nastolenou komunistickou vládu. Enrique na něj vzpomíná se slovy: „Začlenil se do systému, dokonce začal uctívat a prosazovat ideály marxismu.“ A tak Enrique po vzoru svého otce už od dětství bránil principy komunismu, ale dodává, že „to bylo spíše kvůli výchově, než z přesvědčení“. V červenci roku 1975 vyslali jeho otce do Peru do zahraniční kanceláře Prensa Latina[3], nejdůležitějšího periodika režimu Fidela Castra. S povolením Ministerstva vnitra mohl Enrique vycestovat se svým otcem do Limy, i když se jednalo o zemi s nekomunistickým režimem a do takových zemí bylo cestování nezletilých běžně zakázáno.

 

Díky loajalitě na velvyslanectví

Po příjezdu do Peru byl Enrique zaskočen hladkým fungováním volného trhu a necenzurovanou žurnalistikou, což později ovlivnilo změnu jeho smýšlení o komunistickém režimu. Díky politické loajalitě a oddanosti jeho otce nabídli Enriquemu pozici na Konzulárním úseku velvyslanectví Kubánské republiky v Limě. „V té době Lima sloužila jako tranzitní město pro všemožné jihoamerické podvratné skupiny, vydával jsem jim jednorázové cestovní pasy, bez razítka,“ vzpomíná Enrique na svou první pracovní zkušenost. Časem mu začali nadřízení více důvěřovat a přidělovat mu náročnější i nebezpečné úkoly, například přemístit pronajatá auta plná výbušnin a zbraní. „Bylo to z jejich strany hodně nezodpovědné,“ komentuje Enrique úkoly, které plnil v pouhých 17 letech. Peruánská vláda věděla o aktivitách kubánské ambasády, ale podle Enriqueho je tolerovala. V roce 1978 Enrique dostal na základě zkušenosti z Konzulátu v Limě nabídku od Ústřední zpravodajské služby Kubánské republiky [Dirección General de Inteligencia de Cuba, zkráceně DGI], v té době nejdůležitější instituce na Kubě. Enrique pracovní nabídku přijal.

 

Walter Díaz

Vstup do DGI znamenal projít speciálním výcvikem, psychologickými testy a přezkoumáním osobního i profesního života. Po přijetí přidělili Enriquemu nové jméno Walter Díaz a pracovní pozici v Peru. Enrique vzpomíná, jak jim při nástupu do DGI řekli: „Vaše práce začíná tam, kde končí legálnost. Zapomeňte na Ústavu, odteď bude vše nelegální.“ Jelikož Enrique prokázal své skvělé schopnosti, vyslali ho na speciální výcvik pro špiony a tajné agenty na akademii do Ruska. Výcviku se zúčastnil v roce 1980 spolu s dalšími 27 vybranými funkcionáři a politiky z Kuby. Výcvik na akademii se zaměřoval hlavně na způsoby špionáže a na rychlé odhalení, když vás někdo sleduje. Coby nejlepšího agenta pozvali Enriqueho na oslavy Velké říjnové revoluce na Rudém náměstí vedle samotného Brežněva[4]. „My jsme si na akademii žili moc dobře, snídali jsme a obědvali jako králové, měli jsme dokonce i vlastní služku,“ vzpomíná Enrique na pohodlí, které zažil na akademii i přes rostoucí chudobu a nedostatek potravin běžných obyvatel Ruska a celého Sovětského svazu. V roce 1986 Enrique povýšil na specialistu a opět se účastnil všestranného výcviku pro vybrané jedince z vedení DGI v Rusku.

 

Hračka Fidela Castra 

Podle Enriqueho se kubánská diktatura opírá o dva pilíře. Prvním je obrovský aparát kubánské zpravodajské služby, která kontroluje a ovládá osud každého jedince na Kubě, každé pracovní místo i vzdělávací instituce. Tím druhým pilířem je Zahraniční kontrarozvědka Kubánské republiky [División de Contrainteligencia Externa], speciální útvar zaměřený na infiltraci do zpravodajských služeb ostatních států světa. „To vysvětluje jistou míru tolerance vůči kubánskému režimu, každá vláda má své infiltrované členy,“ uvádí Enrique. Zpravodajskou službu Kuby tvoří čtyři oddělení podle geografické zóny, zmíněné Oddělení zahraniční kontrarozvědky a tři pomocná ústředí [Divisiones de Apoyo][5]. V době, kdy byl Enrique v kubánských tajných službách, měla DGI na 600 špionů a celkem 1300 zaměstnanců v zahraničí. Každé oddělení DGI se skládalo z několika odborů. „Odbor, o kterém se mluvilo nejméně, se nazýval Odbor pro ilegální záležitosti [Departamento de Ilegales], kde vydávali falešné cestovní pasy a občanské průkazy, měnili matriční dokumenty a další záznamy,“ popisuje Enrique fungování tohoto úřadu. Odbory, se kterými Enrique úzce spolupracoval, bylo oddělení nazývané U2, které aktivně bojovalo proti exulantům a disidentům, nebo oddělení pro speciální operace, které sloužilo jako ozbrojené křídlo DGI s vojenským výcvikem teroristů, či odbor pro psychologickou válku, jenž často upravoval zprávu ze současnosti pomocí médií. Všechny získané informace se sdílely s Fidelem Castrem, část nových zpráv i s Raúlem Castrem a Rafaelem Rodríguezem[6]. „Zpravodajská služba sloužila jako hračka Fidela Castra,“ vzpomíná Enrique na fungování jedné z nejmocnějších institucí na světě.

 

Komunismus je lež

Enriqueho v rámci tajných služeb vyslali na několik velvyslanectví Kuby – do Uruguaye, Paraguaye, Peru, Chile, Bolívie a Ekvádoru. Když se v polovině 80. let vrátil Enrique na čas na Kubu, byl už přesvědčený, že bolševická, kubánská a všechny další komunistické revoluce sloužily jen vybrané vrstvě společnosti. Značně ho ovlivnilo vidět prohlubující se ekonomické rozdíly a chudobu v socialistických zemích. „Nakonec jsem objevil všechnu tu faleš a lež,“ dodává rázně Enrique ke změně svého smýšlení o komunismu a rozhořčeně pokračuje v komentáři: „Může se zdát, že se jedná o hezkou myšlenku, ale marxismus je odpad. No a co se týče Fidela Castra – on sám nikdy nebyl marxista, za svůj život přečetl sotva čtyři knížečky o marxismu.“

 

Odkrýt světu pravdu

V roce 1987 vyslali Enriqueho jako zástupce zahraničního obchodu Kuby do Ekvádoru. V té době už Enrique věděl, že chce dezertovat z kubánských služeb a jasně si vybavuje: „Mou posedlostí se stalo udělat něco pro Kubu, chtěl jsem zničit stávající systém. Nevěděl jsem, kolik let života mi zbývá, ale věděl jsem, že v mých možnostech je odkrýt celému světu, co je kubánský systém zač, co se na Kubě děje.“ Jelikož byl ale Enrique vojákem a tajným agentem, bylo nemyslitelné vrátit se na Kubu a konspirovat proti vládě odtamtud, a tak se rozhodl během svého pobytu v Ekvádoru tajně spolupracovat s CIA. V roce 1989 po zvážení všech rizik Enrique s pomocí CIA z Ekvádoru uprchl. Enrique živě popisuje situaci, kdy dezertoval: „Nepřišel jsem do USA, abych zde začal nový život, ale přišel jsem hledat pomoc pro zničení Castrova režimu.“ S CIA úzce spolupracoval až do roku 2000, podrobně je informoval o struktuře a aktivitách zpravodajské službě Kuby a systému Fidela Castra, což znamenalo pro Enriqueho velké nebezpečí. Po zběhnutí k CIA byl na Kubě odsouzen k smrti a ztratil kontakt se svou rodinou, ale hrdě dodává: „Nikdy jsem nepřijal novou identitu v USA, stále se jmenuji Enrique García, nikdy jsem se neskrýval,“ a neváhá podstoupit nebezpečí plynoucí z veřejné kritiky Castrovy Kuby: „Nikdy jsem neměl strach, protože kdybych měl strach, nikdy bych se k tomu neodhodlal.“

[1] Hnutí 26. července bylo vojenské a politické seskupení vytvořené Fidelem Castrem v roce 1955. Více informací ve španělském jazyce zde: https://web.archive.org/web/20070928075348/http://www.bnjm.cu/librinsula/2005/julio/81/documentos/documento287.htm

[2] Fulgencio Batista y Zaldívar (1901-1973) byl generálem a zvoleným prezidentem Kuby v letech 1940-1944. V roce 1959 byl sesazen z vlády složkami Fidela Castra. Více informací v anglickém jazyce zde: https://web.archive.org/web/20060615090957/http://www.spartacus.schoolnet.co.uk/COLDbatista.htm

[3] Prensa Latina funguje i v současné době. Oficiální stránky naleznete zde: https://www.prensa-latina.cu/

[4] Leonid Iljič Brežněv (1906-1982) byl politikem a prvním tajemníkem Sovětského svazu. Stal se jím v roce 1964. Více informací zde: https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/244841-leonid-breznev.html

[5] Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.cubamilitar.org/wiki/Direcci%C3%B3n_de_Inteligencia_(DI)

[6] Rafael Rodríguez byl komunistický politik zodpovědný za agrární reformu a znárodnění pozemků po Kubánské revoluci. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.laizquierdadiario.com/La-Revolucion-cubana-y-la-planificacion-socialista?id_rubrique=2653