Ing. RNDr. Milan Geryk , DrSc.

„V Přerově jsme nálet zažili, to bylo asi v roce 1944. A vím, že jsem hrál zrovna na klavír a volali mě: ‚Pojď se dívat, letí nízko!‘ Tak jsme se šli dívat a naráz se ozvaly výbuchy. A my jsme letěli po třech schodech do sklepa, ale to už stejně bylo pozdě, protože od té doby už nevybuchlo nic.“

„Já si vzpomínám na jednu příhodu. To bylo ve škole. Tam nás učil víceméně pan farář, protože ředitelkou české školy už byla německá ředitelka a ten farář tam jediný uměl česky. Přednášel o stvoření světa, že je všechno kolem předmětem toho stvoření. A já jsem vytáhl mapu republiky a ptal jsem se: ‚Toto všecko stvořil Pán Bůh?‘ A on se dosti rozčílil a říkal, ať to hned schovám. A nepochopil jsem, jestli to bylo proto, že jenom vyrušuju, anebo proto, že už věděl, že ta mapa neplatí, že už je špatná. Na mě to udělalo velice špatný dojem, a proto jsem to každému vykládal. No a na zpáteční cestu ze školy mě vodil druhý obyvatel z našeho domku v Novém Jičíně, který byl v penzi a mohl vážit tu dlouhou cestu do školy a tam mě vyzvednout a vést domů. Protože hrozilo, že mi někdo něco udělá.“

„A my jsme měli radiopřijímač, sledovali jsme zprávy o sedmi hodinách večer. A schylovalo se k válce, to bylo jasné. Všichni jsme se báli. A pamatuju si, jak tatínek narukoval a vezli jsme mu kufřík na nádraží na dětském kočárku. A pak jsme byly tři děti s maminkou samy. A když vypuklo to zabrání Sudet, tak si vzpomínám, že jsme v noci utíkali taxíkem do Přerova k maminčině tetě, která se jmenovala [Marie] Kozánková a byla manželka přerovského varhaníka a ředitele hudební školy.“