„Až nám Němci vyhodili mosty do povětří v Přerově, tak dlažební kámen z Tyršova mostu nám spadl na balkon ve třetím patře, kde byl náš byt. To je asi kilometr od toho mostu. Ten kámen jsme dlouho schovávali. Kde je dneska, nevím.“
„V Přerově jsme nálet zažili, to bylo asi v roce 1944. A vím, že jsem hrál zrovna na klavír a volali mě: ‚Pojď se dívat, letí nízko!‘ Tak jsme se šli dívat a naráz se ozvaly výbuchy. A my jsme letěli po třech schodech do sklepa, ale to už stejně bylo pozdě, protože od té doby už nevybuchlo nic.“
„Já si vzpomínám na jednu příhodu. To bylo ve škole. Tam nás učil víceméně pan farář, protože ředitelkou české školy už byla německá ředitelka a ten farář tam jediný uměl česky. Přednášel o stvoření světa, že je všechno kolem předmětem toho stvoření. A já jsem vytáhl mapu republiky a ptal jsem se: ‚Toto všecko stvořil Pán Bůh?‘ A on se dosti rozčílil a říkal, ať to hned schovám. A nepochopil jsem, jestli to bylo proto, že jenom vyrušuju, anebo proto, že už věděl, že ta mapa neplatí, že už je špatná. Na mě to udělalo velice špatný dojem, a proto jsem to každému vykládal. No a na zpáteční cestu ze školy mě vodil druhý obyvatel z našeho domku v Novém Jičíně, který byl v penzi a mohl vážit tu dlouhou cestu do školy a tam mě vyzvednout a vést domů. Protože hrozilo, že mi někdo něco udělá.“
„A my jsme měli radiopřijímač, sledovali jsme zprávy o sedmi hodinách večer. A schylovalo se k válce, to bylo jasné. Všichni jsme se báli. A pamatuju si, jak tatínek narukoval a vezli jsme mu kufřík na nádraží na dětském kočárku. A pak jsme byly tři děti s maminkou samy. A když vypuklo to zabrání Sudet, tak si vzpomínám, že jsme v noci utíkali taxíkem do Přerova k maminčině tetě, která se jmenovala [Marie] Kozánková a byla manželka přerovského varhaníka a ředitele hudební školy.“
Na všech domech se objevily veliké prapory s hákovými kříži
Milan Geryk se narodil učitelům Adolfu a Zdeňce Gerykovým 3. srpna 1932 v Novém Jičíně. Koncem 30. let zažil ve městě narůstající napětí mezi většinovým německým a menšinovým českým obyvatelstvem. Začátkem října 1938, po záboru Sudet nacistickým Německem, musela rodina město spěšně opustit. Válku poté prožil v Přerově, kde se stal svědkem pochodů německých vojsk, ale i náletů spojeneckých letců. V květnu 1945 v Přerově přihlížel protinacistickému povstání i destrukci místní infrastruktury ustupujícími německými vojsky. Po válce sportoval v Sokole, se kterým se v roce 1948 v Praze zúčastnil XI. všesokolského sletu. V roce 1956 absolvoval Vysokou školu stavitelství v Brně, kde poté začal učit jako asistent. Později musel zanechat výuky z domnělých náboženských důvodů. V letech 1961–1991 pracoval v Přerovských strojírnách na vývoji a výzkumu rotačních pecí. V roce 1965 se oženil s Libuší Ingrovou, o dva roky později se jim narodila dcera Iveta. Od roku 1991 učil po dobu příštích deseti let matematiku na vysoké škole. V době natáčení rozhovoru (2021) byl pamětník stále aktivním členem přerovského Sokola a šachového oddílu TJ Spartak Přerov. Milan Geryk zemřel 20. srpna roku 2022.