S vírou a nadějí přes nesnáze života
Stáhnout obrázek
Petr Goldmann se narodil 9. května 1955 v Praze jako druhý syn do rodiny, která podporovala komunistický režim. Rodiče pracovali na vysokých postech a dokonce studovali v Moskvě, kde se jim narodil první syn. Otec Petra Goldmanna byl za druhé světové války zavřen za odboj a byl ve dvou koncentračních táborech – Osvětimi a Buchenwaldu, kde působily dvě tajné linie – křesťanská a komunistická. Zapojil se do té druhé struktury, která pomáhala prostředí přežít. Vedl je Josef Frank, kterého otec Petra Goldmanna považoval za velmi čestného člověka, proto ho překvapilo, když byl souzen a odsouzen ve vykonstruovaném procesu v 50. letech 20. století. Petr Goldmann chodil na základní školu Křesomyslova s rozšířenou výukou jazyků, jeho prospěch však nebyl dobrý. Srpnové události roku 1968 zastihly celou rodinu na chatě v Senohrabech, staršího bratra rodiče pustili do Prahy, ale mladšího třináctiletého Petra ne. Celé dny poslouchal Československý rozhlas a těšil se zpět do města, kde viděl vzrušené město a cítil atmosféru vzdoru. Rodiče se vpádem sovětských vojsk nesouhlasili. Pro Petra Goldmanna bylo toto období důležité, tříbil svoje názory a postupně si šel svojí vlastní cestou. Zapojil se do skautu a přehodnotil svůj pohled na svět – jak na komunistickou stranu, tak na věřící křesťany, a konvertoval ke katolictví. Po roce na učilišti na dřevorubce, kde zjistil, že toto nebude jeho životní směr, se dostal do Karlových Varů na střední školu pedagogickou a studoval s vynikajícím prospěchem. Doporučení na vysokou školu ale nezískal. Začal pracovat jako vychovatel na internátu ve Lhotce v Praze. V této době se již znal se svou nynější ženou a začal dálkově studovat psychologii, protože dálkové studium nebylo tolik hlídáno režimem. Po studiu manželé odešli do Karlových Varů a pracovali v Ostrově nad Ohří, jeho žena Marie byla lékařkou. Patřili mezi tzv. šedou zónu – byli proti komunismu, ale zároveň nepatřili mezi aktivní disidenty. Několikrát si říkali, že emigrují, ale drželi je zde jejich stárnoucí rodiče. Petr Goldmann nesměl mít na svém oddělení stážisty a často byl nařčen z toho, že nábožensky ovlivňuje své pacienty. Jeho vedoucí byl velkým komunistou. V roce 1991 šel jejich starší syn Jakub do školy a rodina se přestěhovala zpět do Prahy i s mladším synem Šimonem. Manželé Goldmannovi začali pracovat v Bohnicích v psychiatrické léčebně, kde působili donedávna. Společně s manželi Špinkovými založili organizaci Cesta domů, která pomáhá umírajícím pacientům netrpět a zůstat v péči rodiny. Petr Goldmann je čerstvý důchodce a je pro něj velmi důležitá víra, která mu dává pozitivní jistotu, jež je pro něj důležitá. Velmi souzní s mottem Václava Havla „Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
