Valère Gustin

"V roce 1944 jsem vstoupil do odboje. Přivedli mě do lesů blízko u Huy, byl to les u malé vesničky Vyle-et-Tharoul. Tam jsem začal, dostal jsem pistoli, byl jsem ozbrojený! Sice jsem neměl věk na to, abych vstoupil do odboje, ale můj bratranec mi pomohl se tam dostat. Byl jsem tedy v odbojové skupině, která se skrývala v lesích okolo Vyle-et-Tharoul, kam se shazovaly padáky se zbraněmi. Jeden padák bohužel spadnul na hlavní silnici, která vedla do Huy, zrovna když tudy projížděla německá kolona. Němci si uvědomili, že se tu ukrývá odbojová skupina, a les obklíčili. Samozřejmě vypukla panika. Němci pobili všechny odbojáře, kteří se pokoušeli zachránit útěkem úzkou cestičkou, která vedla z lesa. Já jsem naštěstí za ostatními neběžel, protože jsem měl kulku v noze, což mi bránilo v pohybu. Takže místo, abych se pokoušel utéct, jsem se schoval v kapradí, což mě vlastně zachránilo před tím, aby mě zabili. Strávil jsem noc schovaný v kapradí a ráno přišla služba Červeného kříže…"