Sovětské vojáčky litoval, házenkáře ne. Okupaci pomstil na olympiádě
Vladimír Haber se narodil 26. srpna 1949 v Plzni. Jeho bratr Zdeněk byl o 14 let starší a hrál hokej za Škodu Plzeň i za československou reprezentaci. Vladimíra vedl ke sportu, jejich otec hrál národní házenou. Když bylo Vladimíru Habrovi 11 let, zemřela mu maminka. V dorosteneckém věku hrál házenou i hokej na vrcholové úrovni. V 18 letech mu přišel povolávací rozkaz do házenkářské Dukly Liberec. Nastoupil tam v létě 1968 a ve sportovním středisku Dukly Praha zažil 21. srpna 1968 okupaci Prahy vojsky Varšavské smlouvy. První rok strávil hlavně v béčku Dukly v druhé lize, druhým rokem hrál za A mužstvo Dukly první ligu a získal mistrovský titul. Z Dukly odešel do Škody Plzeň, kde se sešel s dalšími československými reprezentanty Vladimírem Jarým a Jindřichem Krepindlem. V roce 1972 s nimi získal na letní olympiádě v Mnichově stříbrné medaile, v boji o finále zvítězilo Československo nad Sovětským svazem po památné řeči trenéra Jiřího Víchy v šatně před zápasem. Vlasteneckými slovy vyburcoval tým k heroickému výkonu. V roce 1974 vybojoval Vladimír Haber titul mistra Československa se Škodou Plzeň. V roce 1976 skončil na letní olympiádě v Montrealu na sedmém místě. Kromě Škody Plzeň a Dukly Praha hrál i za Baník Karviná. V roce 1983 odešel do západoněmeckého bavorského klubu Bad Neustadt, kde zůstal do roku 1987. Po roce 1989 se do Bavorska vrátil. Trénoval Škodu Plzeň, s níž získal dva domácí tituly. S Michalem Bardou vedl československou a českou reprezentaci, až na jedinou výjimku s ní postupovali na finálové turnaje mistrovství světa v házené. S manželkou vychovali dceru, v roce 2022 žili v Třemošné, měli vnuka a vnučku. Vladimír Haber tehdy dělal házenkářského experta sportovním stanicím Sport 1 a Sport 2.