Marta Hájková

* 1926

  • „My děti jsme klečely před oltářem. Místo před lavicemi až k oltáři bylo zaplněné. Ani jsme si neměly kde kleknout. Všechno bylo zaplněné. Lavice byly číslované a každá rodina měla v lavici své číslo. I když maminka nebo tatínek přišli později, to místo bylo jejich. Neobsazené. Pokud naši nestihli do kostela jít nebo nemohli ze zdravotních důvodů, nabídli místo sousedce: ,Zítra do kostela nepůjdeme, můžete si tam sednout.´ Protože každá rodina měla jenom jedno místo. Buď šel do kostela otec, nebo maminka, ale my děti jsme v lavicích sedávat nesměly. My jsme klečely před oltářem.“

  • „To byla chalupa přímo u lesa. Chovali tam krávy a dobytek ve sklepě. A tam jsme se vždycky se sestrou schovávaly. Že to bylo v lese, že tam bombardovat nebudou. Každý den jsme do té chaloupky utíkaly, ale ten jeden den byl poplach akorát v poledne. Obědvali jsme. Seděli jsme u oběda a do lesa jsme nešly. A zrovna tam byl přímý zásah. Z té chalupy nezůstalo nic. Ti lidé… věci po stromech. Krávy. Všecko. Tam nezůstalo vůbec nic. Lidé tam zůstali. Grygarčíci. Akorát ta nejstarší, Danuše se jmenovala, nebyla doma. Byla ve městě. Tak ta akorát zůstala naživu. Jinak všichni ti obyvatelé…“ – „Vy jste se tam šla podívat?“ – „Nebylo se na co dívat…“

  • „Měla jsem tu smůlu, že jsem začala chodit první rok do první měšťanky, a muselo se to přerušit, protože přišel Hitler. Vrátila jsem se z první měšťanky zpátky do obecné třídy, a začínalo se znovu. Takže my máme výpadky v dějinách. Nevím nic o českých dějinách, protože ty jsme se my neučili. Začali jsme se učit německy. Schiller, Goethe, německé dějiny. S němčinou jsme to měli jednodušší, protože naši rodiče zčásti německy uměli. Do roku 1918 mluvili německy. Za první republiky museli umět česky, ale nemluvilo se česky, ale prajzsky. Ale my jsme se museli učit česky. A sotva jsme se naučili trochu česky, do roku 1938, začala válka a mluvili jsme německy. Tak jsme se naučili německy, a v roce 1945 jsme zase museli česky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 19.05.2024

    (audio)
    délka: 02:21:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 20.05.2024

    (audio)
    délka: 02:06:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Snila o tom, že bude tančit při slavnosti. Pak místo krále přišel Hitler

Marta Hájková, 30. léta 20. století
Marta Hájková, 30. léta 20. století
zdroj: archiv Marty Hájkové

Marta Hájková se narodila 8. září 1926 ve Lhotce u Ostravy. Otec byl střelmistrem v dole Oskar, matka se starala o malé pole, děti a domácnost. Marta Hájková prožila dětství v prvorepublikových poměrech ve vesnici ležící v těsné blízkosti průmyslové Ostravy. Vyrůstala na levém břehu Odry, dělící Ostravu od Hlučínska. Jako většina lidí na Hlučínsku, zvaném Prajzsko, mluvila nářečím. Spisovnou češtinu se začala učit až v obecné škole. V důsledku mnichovské dohody připadlo na podzim roku 1938 Hlučínsko třetí říši a děti musely do německé školy. Pamatuje, když muži z Hlučínska rukovali do wehrmachtu, chlapci se stali členy Hitlerovy mládeže a děvčata členkami Svazu německých dívek. V srpnu 1944 se štěstím přežila spojenecké bombardování Ostravy. V prosinci 1945 cestovala pro otce do Vídně, kam se dostal z ruského zajetí. Od roku 1946 pak krátce pracovala na Krnovsku, kde byla svědkem vyhnání německého obyvatelstva. V roce 2024 žila ve Lhotce.