„Ten tichý protest byl hodně tichý, protože už jsme si nedovolili. Začali vystrkovat růžky tihle ti podporovatelé a příznivci Sovětského svazu. Takže říct: ‚Rusáky nemůžu ani cítit‘, to na veřejnosti nebo velkém fóru nešlo. Protože vyjádřit se takovým způsobem… Co si budeme povídat, byli jsme slabší a zakřiknutí. Nesnažili jsme se nějak vystupovat, protože to nešlo.“
„Co mě hodně dostalo, bylo leden o rok déle. 16. ledna mám narozeniny, 16. ledna se upálil Jan Palach. Jelikož jsme dělali zdravotnickou školu, tak jsme měli tendenci zachraňovat životy, ne je ztrácet. Navíc to byl mladý chlapec, my mladý děvčata. Takže když jsme si představili tu bolest, protože jsme to viděli ve špitále každou chvíli, tak jsme nikdo nemohli pochopit... Nechápali jsme tu jeho sílu, že to dokázal udělat. V té době se jít poklonit Janu Palachovi byl pomalu trestný čin. My jsme začali nosit aspoň černé stužky na klopu, převážná většina študáků. A když bylo 22. ledna rozloučení, tak jsme se sešli na klatovským náměstí. Pár lidí, nebyly to celý houfy. Hned po tom, další den jsme měli nástup v ředitelně, kde jsme museli zdůvodnit proč.“
„Lásku k Sovětskému svazu jsem opravdu nepocítila. Protože jsme pocítili akorát strach. Strach z jejich vojáků, protože nevíte. On vám nerozumí, co říkáte, ani se o to nesnažili. A za další, oni byli tak zmanipulovaní, pořád si mysleli, že nás jdou zachránit. Ale tady nebylo co zachraňovat. Takže tím pádem, když jsou ti lidé takhle zmanipulovaní, jsou to taky mladí kluci… Když jim takhle vymyjou mozek, tak nevíte: zmáčkne to, nezmáčkne to. Zastřelí vás, nezastřelí. Nikdo nevěděl, co se bude dít.“
Máří Magdalena Hajšmanová se narodila jako Máří Magdalena Živná 16. ledna 1952 v Praze. Základní školu absolvovala v Přešticích a navázala studiem na Střední zdravotnické škole v Klatovech, obor všeobecná sestra. Během letních prázdnin u prarodičů v roce 1968 prožila okupaci Československa. Její otec po příjezdu vojsk vystoupil z komunistické strany a rodina byla sledována. V roce 1969 se v den jejích narozenin upálil Jan Palach, což jí jakožto studentkou zdravotnické školy hluboce otřáslo. V sedmdesátých letech pracovala jako pečovatelka v jeslích a později jako učitelka v mateřské škole. V osmdesátých letech se vrátila do zdravotnictví. Od devadesátých let pracovala na oddělení FN Plzeň Lochotín na oddělení Hyperbarické komory na I. interní klinice. Zde zastávala funkci vedoucí sestry. Roku 2024 byla v důchodu a vypomáhala v obchodě s dětskou obuví. V roce 2024 žila v Plzni.
