Josef Hána

* 1945

  • "To už bylo někdy k jaru. Složili je [deportované] Na Lipce. Celá ves, kdo měl koně, každý jel a něco jim přivezl. Tam je vyložili, s čím přijeli, do Coronini měli ještě asi sedm kilometrů, tady bylo asi šest. Lidi tam jeli s vozy a přivezli jim to domů. Zadarmo. Vyložili je vedle silnice a lidi to nakládali na vozy a vozili jim to domů. Přivezli si i kukuřici a nevím, co ještě všechno. Pět let byli na Bãrãganu."

  • "Oni [deportované rodiny] byli nejbohatší, že měli nejvíc pole, ale bohatí nebyli. Paní Klepáčková měla krám, kde prodávala nitě, bavlny, vyšívání, krajky, textil, ale neměli…, že by byli bohatí. Kovaříkovi dočista neměli tolik…, že byli zedníci, dělali kolem Dunaje, aby voda nevymývala silnici do Oršavy."

  • "Bylo to v červnu 1951, když odešli. Ráno jsme vstali a byla plná ulice vojáků. Tatínek šel pro vodu – v centru byla studna, kde jsme nabírali vodu, a přišel s prázdnou, vojáci ho nepustili, nepřinesl vodu. Pak tam nějaký něco četl rumunsky na rohu, už nevím, co přesně. Pak projeli Kovaříkovi, Klepáčkovy jsem neviděl, protože bydleli v Dlouhé ulici a vyjeli jinudy na tu hlavní cestu dolů k Dunaji. Byly tam nějaké kamiony, které je odvezly až na Cãlãrasi, kde je složili na strniště. Posekali ječmen a tam je vyložili na strniště, kde si museli stavět domy a dělat. Lojza Kovaříků vedl krávu a plakal, vezli vozy, měli tam peřiny, postele a nevím, co všechno."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kraslice, 17.03.2024

    (audio)
    délka: 01:18:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Lojza vedl krávu a plakal, zemřel ve vyhnanství v Bãrãganu

Josef Hána v roce 2024
Josef Hána v roce 2024
zdroj: Paměť národa

Josef Hána se narodil 16. března 1945 v české vesnici Svatá Helena v rumunském Banátu. Přišel na svět jako první ze čtyř dětí Františka a Alžběty Hánových. Otec zde prodával ve státním obchodě smíšené zboží. Už od raného věku se zapojoval do sezónních prací v hospodářství. Jejich příbuzní odešli v poválečné reemigraci do Československa. V červnu roku 1951 se pamětník stal svědkem obsazení vesnice vojenskými jednotkami a následné deportace rodiny Kovaříkových do oblasti Bãrãgan. V době nepřítomnosti další vystěhované rolnické rodiny Klepáčkových (v letech 1951–1956) měla být státní prodejna přestěhována do jejich domu a po návratu z vysídlení mělo dojít k vyklizení a přestěhování prodeje do jiných prostor. Po návratu z vojenské služby v roce 1969 nastoupil do uhelného dolu Suvorov a odpracoval zde bezmála 23 roků. Opakovaně dostával nabídky ke členství v komunistické straně. Události ve znamení revolučních změn roku 1989 prožil také na dolech. Zprávu o popravě diktátora Nicolae Ceausesca a jeho manželky Eleny se dozvěděl po konci pracovní směny. V 90. letech po útlumu a zastavení těžby odešli jeho synové do České republiky a v roce 2001 se k nim připojili spolu s manželkou. Před odchodem do penze stihl projít ještě několika zaměstnáními. V době natáčení (duben 2024) žil v Plesné na Chebsku.