Za komunismu jsem se cítil jako druhořadý člověk
Stáhnout obrázek
Bohuslav Hanuš se narodil 3. listopadu 1931 v Jablonném nad Orlicí, kde také prožil celý život. Jeho otec Adolf Hanuš (1878–1935) měl z prvního manželství syna Adolfa a Aloise (1904–1941). Po ovdovění si v roce 1930 vzal Marii, rozenou Benešovou (1898–1988) a s ní měl syna Bohuslava a Miroslava (1933–2015). Bohuslavův otec zemřel na chřipku v roce 1935. Bratra Aloise popravili nacisté za odbojovou činnost v roce 1941. Po ztrátě manžela se musela matka s dětmi hodně snažit, aby splatila dluhy na nově postaveném domě a měli i na živobytí. Vyráběli doma kartáče, šili nitěné knoflíky a pronajímali větší část svého domu. V únoru 1945 viděl Bohuslav pochodovat městem transport zbídačených ruských zajatců, kterým místní obyvatelé přinášeli jídlo. Na konci války městem projížděla ustupující německá armáda. Nacisté Jablonnému hrozili vypálením a masovými popravami, k čemuž naštěstí nedošlo. Po válce vstoupil Bohuslav do skautského oddílu a zažil jeden tábor. Po vyučení ve Varnsdorfu v letech 1946–1949 nastoupil jako nástrojař do Tesly Jablonné, kde zůstal až do odchodu do důchodu v roce 1991. V letech 1952–1954 sloužil na vojně v Bratislavě. V roce 1960 se oženil s Anežkou Stejskalovou (*1941). Po celý život se hlásil k víře a vedl k ní i své tři děti, i když to nebylo v době normalizace žádoucí. Celý život také sportoval a cvičil v Sokole na nářadí. Po zákazu organizace dělal cvičitele dětem. Rok 1968 prožíval podle svých slov jako ten nejkrásnější v životě. V srpnu na protest proti okupaci shodil z průčelí Tesly rudou hvězdu. V roce 2020 žil se svou manželkou v Jablonném nad Orlicí. Bohuslav Hanuš zemřel 25. března roku 2024.
