„Jakožto dcera ‚kapitalisty‘ jsem neměla být připuštěna k maturitě,“ říká dcera zakladatele sklářského rodu
Alena Hásková, roz. Lejsková, se narodila 3. srpna 1949 v Tanvaldu do rodiny sklářského rytce Antonína Lejska a jeho ženy Anny, roz. Rydvalové, jako prostřední dítě ze tří sourozenců. Většinu života prožila v Držkově. Otec Antonín Lejsek pocházel z chudé rodiny řemenáře a přadleny. Ve dvacátých letech 20. století se vyučil rytcem skla v Železném Brodě, založil si živnost a postupně se vypracoval. Prodával své umění zejména v Praze a Luhačovicích. Lejskovi během války zachránili židovskou dívku Ester Godžinskou, která se ocitla v Držkově v transportu. Po únoru 1948 Lejskovým komunisté znárodnili dům i auto, při několika dalších domovních prohlídkách, které u nich probíhaly po celá 50. léta, jim brali z domu další věci, které měly nějakou hodnotu. Alena se v roce 1964 dostala na uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci na obor pasířství. Později se dověděla, že jakožto dcera „kapitalisty“ neměla být připuštěna k maturitě. Naštěstí ale maturovala v roce 1968 v době pražského jara, a proto ji od maturity neodstavili. V roce 1968 se provdala za Vladimíra Háska, sklářského uměleckého rytce. Jejím tchánem byl akademický sochař Alois Hásek. Alena pracovala několik let v oboru, ale životní okolnosti, jako například narození postižené dcery, jí nedovolily věnovat se tvůrčí práci naplno. Většinu svého produktivního života se kromě zaměstnání obětavě věnovala péči o nemocné členy rodiny. Vychovala čtyři děti, postiženou dceru Marcelku pochovala v jejích 42 letech, ostatní děti vystudovaly umělecké školy. Syn Jan Hásek je ředitelem Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě.