Hitler jim nejdříve sliboval hory doly. Hrálo se, bubny, fanfáry. Pak je povolal, vyškolil a museli do války, kde ponejvíc všichni padli. Na Olešně byli nějací Steinitzovi, ti měli sedm kluků a ani jeden se nevrátil.
Emilie Hatlová, rozená Matauchová, se narodila 6. května 1925 v Nebuželích u Mělníka v česko-německé rodině. Matka byla Češka (rodné jméno Bělinová), otec Karel Matauch byl německého původu. Emilie byla jejich druhé a poslední dítě, má o dva roky starší sestru Marii Magdalenu. Ze svého dětství ráda vzpomíná na německou babičku, která ještě v 76 letech musela v roce 1945 do odsunu. Matauchovi pěstovali před válkou hlavně obiloviny, brambory, řepu a jiné plodiny. V Konrádově na Kokořínsku, kde Emilie Hatlová strávila velkou část dětství, žily před válkou společně české i německé rodiny. Až do konce 30. let minulého století mezi nimi nebyly žádné národnostní spory. Emilie Hatlová navštěvovala nejdříve obecnou školu v Konrádově, pak měšťanku v Dubé, nakonec dva roky obchodní školu v Jablonci. Nemohla ji ale dokončit - vzhledem k částečně českému původu byla v roce 1941 totálně nasazena. Pracovala v několika zemědělských provozech a nakonec i ve zbrojní výrobě. Otec Karel za války narukoval do wehrmachtu a v roce 1945 zahynul v polském zajetí. V roce 1945 se po návratu domů stala svědkem násilného chování sovětských vojáků na území s většinovým německým obyvatelstvem. Musela se, stejně jako ostatní děvčata a mladší ženy v Konrádově, skrývat ze strachu před znásilněním. Emilii Hatlové se coby dceři ze smíšeného manželství vyhnul odsun do Německa, konečné rozhodnutí ale padlo až v roce 1949. Teprve poté se mohla provdat za Jaroslava Hatla. Narodily se jim dvě děti - Václav a Jaroslava. Až do konce 50. let byla terčem šikany ze strany úřadů, sousedé na ni posílali udání. V jejím domě v Příbohách se konalo několik domovních prohlídek. V posledních desetiletích udržovala Emilie Hatlová čilé kontakty s bývalými vysídlenci z Konrádova a okolí.