Strach mě dohnal k emigraci
Jaroslav Havlík se narodil 23. dubna 1952 v Praze. Jeho matka Edith, rozená Spitzerová, pocházela z německy hovořící židovské rodiny, která přežila válku, matka byla jedním z dětí, které odcestovaly vlakem zorganizovaným skupinou kolem Nicolase Wintona. Pamětník se vyučil mechanikem a ve večerním studiu střední průmyslové školy získal maturitu. Ještě předtím, 21. srpna 1968, zažil dramatické dění kolem budovy Československého rozhlasu. Zajímal se o bigbít a přátelil se s lidmi z undergroundu. V roce 1979 se stal správcem židovského hřbitova v Jindřichově Hradci. Bydlel zde ve správcovském domku. O víkendech se u něj scházeli přátelé, které spojoval zájem o muziku. O nonkonformní mládež se zajímala Statní bezpečnost. Estébáci Jaroslava šikanovali domovními prohlídkami a výslechy. Tlak tajné policie se stupňoval, Jaroslav dostal strach a rozhodl se emigrovat. V roce 1981 vycestoval s organizovaným zájezdem a požádal o azyl ve Spolkové republice Německo. 12 let provozoval restauraci ve Švábsku. V roce 2000 trvale přesídlil do Čech. Dlouhodobě se věnoval fotografii, své snímky uváděl na výstavách. V roce 2021 žil Jaroslav Havlík v Člunku u Jindřichova Hradce.