Zdeněk Hejmala

„A ukazoval jsem mu [kamarádovi], kde pracuju, halu u hřbitova. A když jsme byli asi ve třetině, objevilo se několik příslušníků SS. Obstoupili nás a začali se vyptávat, co tam děláme. Já jim řekl, že jsem tam pracoval a kdo byl vedoucí. Věřili mně. Ale chtěli vědět, co ten můj kamarád, Ota Fikejs. Řekl jsem jim, že neumí německy, a protože jsem znal všechny vedoucí, tak jsem je přesvědčil, že tam Ota také pracoval. Tak nás tedy nezlikvidovali. Navečer pak tato skupina dala do každého stroje dvě bomby, které celou halu včetně elektrorozvodny, kuchyně a strojů naprosto zlikvidovaly.“

„Revoluce v roce 1989 byla velice něžná. To je na jednu stranu dobře, ale byla natolik něžná, že nechala na svobodě všechny, i ty, kteří zasloužili potrestat. Všude ve společnosti i v některých státních orgánech, včetně vlády, Senátu, vojska i policie, mezi řediteli továren, zdravotních zařízení, prostě všude působí mnoho členů vražedné komunistické strany i Lidových milicí. Podporujeme občany, politiky i lidi toužící po moci v době komunistického bezpráví a totality. Stále touží po osobní moci a dobře placených státních postech.“

„Třetího září zatkla Podsedníka, primátora Brna a předsedu národně socialistické strany. Trvalo jim, než zjistili další členy zemského výboru národních socialistů. Až za dva měsíce zatkli dalšího člena, mého velkého přítele Jaroslava Břicháčka. Tajná policie vnikla do ústředního sekretariátu národně socialistické strany v Praze. Sebrali tam všechny spisy a archivy. Když se to dozvěděli Podsedník a Břicháček, tak mně zavolali, že mám ještě ten den přijít na ústřední sekretariát do Brna, že pro mě připraví brněnské seznamy. Přišel jsem tam a osm svazků jsem ukryl u nás v České.“