Všechno zlé je pro něco dobré, i když v tu chvíli to tak nevypadá
Svatava Hejralová se narodila 21. června roku 1957 v Jilemnici. Vyrůstala v Rokytnici nad Jizerou. Její otec Václav Hladík, přesvědčením národní socialista, vychovával svých pět dcer v prvorepublikovém duchu. V 50. letech byl propuštěn z práce, dlouho se mu z kádrových důvodů nedařilo práci najít. Dědeček z matčiny strany Otakar Novák byl za odbojovou činnost za protektorátu popraven, babička pamětnice strávila rok a půl v německých pracovních táborech. Místní komunističtí funkcionáři po celá léta znemožňovali Svatavě a jejím sestrám studovat. Po maturitě pamětnice složila druhou maturitu na nástavbě pro kulturně-výchovné pracovníky, vdala se a zůstala natrvalo ve Vysokém. Její manžel Jan Hejral byl z významné vysocké divadelnické rodiny. Měl výrazný hudební talent, ale z politických důvodů nesměl studovat hudbu, musel jít do učení. Svatava je od roku 1972 členkou Divadelního spolku Krakonoš ve Vysokém nad Jizerou, dodnes také hraje i v loutkovém souboru, organizuje přehlídky, pořádá archiv, udržuje tradici amatérského divadla živou. Za celoživotní přínos ochotnickému divadlu byla vyznamenána medailí a poctěna hejtmanem Libereckého kraje. Kromě divadla je Svatava také mnohaletou dárkyní krve. Za 160 odběrů jí bylo uděleno významné ocenění – Diamantový kříž.