Petr Henzl

* 1935

  • "Dělal jsem velitele čety, to bylo 40 vojáků. Jednoho dne mi řekl kapitán Sumbal, že budou prověrky a já že budu mít hodinu politické výchovy. Nezbylo mi nic jiného, než se na to připravit. Tak jsem se připravil na hodinu, z novin výstřižky a brožurky, a pak mě napadlo, že bychom to mohli vylepšit. Ještě než přišli, tak byla podobná hodina. Domluvil jsem se s těmi vojáky. Byl tam ze Svitav Ladislav Klinger a další. Řekl jsem mu 'Láďo, přečti si tady ten úsek.' A sám jsem si poznamenal, že to bude vědět on. Ještě dalším třem jsem to řekl. A přišla ta komise, byli to asi tři nebo čtyři lampasáci. Ptali se, co mám připraveného na hodinu. Řekl jsem jim to, že jsou to výstřižky a nějaká témata z brožur. Pak se ptali, co jsme probírali minule, a na to já jsem spoléhal. Aktivně jsem se ptal sám a věděl jsem, koho se mám ptát. Po chvíli řekli, že dobrý. Odcházeli, vztyk, pozor. Odešli. Říkal jsem si, co oni si myslí. Prohlédli to, neprohlédli? Ale ať to bylo jak to bylo, já jsem byl do čtrnácti dní povýšený na rotného."

  • "Kdo zná film o Schindlerovi, tak tam je taková zajímavá věc, že když jsem měl možnost vidět manželku Oscara Schindlera, když ji jednou přivezla německá televizní stanice. Asi devadesát tři to bylo." "V roce 1993?" "Ano. Ona právě říkala, že se cítila ukřivděná v tom, že v tom filmu nebylo to, že ona největším dílem se starala o to, aby ti Židé nezemřeli. Ona chodila do mlýna za panem Drábkem, to byl také takový hodný člověk, který jí umožňoval shánět mouku. Ona chodila po sedlácích po okolí, kde sháněla brambory a řepu a všechno možný. Ona to byla, která se největším dílem zasloužila o to, že ti Židé nezemřeli."

  • "Díval jsem se z okýnka a viděl jsem ke kostelu. Tam byl dalekonosný kanón. Bylo to k večeru a slyšel jsem rozkazy. Viděl jsem, jak Němci nastupují a jeden velitel jim četl rozkaz. Byl rozchod, rozběhli se, načež jeden z nich přišel s palicí a začal na tom kanónu něco rozbíjet. Jestli nějaké zaměřování, nebo něco takového. K večeru vzplály kolem celého dolního konce ve Vítějevsi ohně. Všechno to, co nemohli vzít, házeli na kupy a zapalovali. Ruční zbraně, pušky - těm uráželi pažby a pohazovali to. Náboje, to leželo všude, bylo to neuvěřitelný. Polopásová auta pustili do příkopu. Kousek od nás v roklině byl osobní mercedes s plátěnou střechou. Proč neodjeli s tím Mercedesem? Zpětně jsem to pochopil: oni neměli benzín, byli totálně na dně. Pak se všichni nacpali na nákladní auta. Já jsem potom vlezl do toho osobáku a našel jsem tam kazetu plnou doutníků. Zanesl jsem to domu a jednou to děda z půdy sundal a zapálil to. Tak mu to zachutnalo, že na zahrádce, kde jsme pěstovali zeleninu, on pěstoval tabák."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 13.03.2019

    (audio)
    délka: 01:58:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Němci začali všechno házet na hromady. K večeru vzplály ohně

Petr Henzl v mládí
Petr Henzl v mládí
zdroj: od pamětníka

Petr Henzl se narodil 21. srpna 1935 ve Vítějevsi do českoněmecké rodiny. Druhou světovou válku prožil jako kluk a živě si vzpomíná na válečné události. Jeho otec pracoval v Löw-Beerově továrně v blízkém Brněnci, kde zaměstnával Oskar Schindler židovské vězně. Stejně jako mnozí lidé z okolí jim pamětníkův otec tajně nosil chléb a léky a pomohl jim tak válku přežít. Na konci války přes jeho rodnou obec ustupovala německá vojska a chybělo málo a celou ves tehdy srovnali se zemí. Jaro a léto 1945 pak pamětník trávil mezi všudypřítomnými zbytky německé výstroje. Všichni místní kluci sbírali zbraně i náboje, často s tragickými následky v podobě zranění či smrti. Po válce byla jeho německá babička odsunuta s celou rodinou, i když nikdy jako Němka nevystupovala a s Čechy měla vždy dobré vztahy. Vojnu strávil v karvinských dolech a potom začal pracovat v textilních továrnách jako správce strojů. Nejprve v Brně, potom ve Svitavách a nakonec v Brněnci, přímo v areálu Löw-Beerovy továrny. Uzavřel se tak rodinný kruh Henzelů. Petr Henzl po revoluci prováděl po továrně zahraniční exkurze a nyní tráví v Brněnci důchodová léta se svojí rodinou.