Mirko, běž, nebo hodím granát!
Václav (Vjenceslav) Herout se narodil 10. září 1943 v Daruvarském Brestově asi 10 kilometrů od centra chorvatských Čechů Daruvaru. Jeho předkové přišli do oblasti dnešního Chorvatska s ostatními krajany v 19. století z Královéhradecka. Stěhovali se za lepší a levnější půdou na tehdejší jižní hranici rakousko-uherské monarchie, která si od jejich přesídlení slibovala posílení regionů v těsném sousedství Osmanské říše. Do roku 1949 žila rodina v Daruvarském Brestově, potom se přestěhovala do Malých Zdenců. Václav Herout absolvoval čtyři třídy české školy a čtyři třídy školy chorvatské. Poté zamířil na pedagogickou akademii v nedalekém Pakraci, kde vystudoval specializaci český jazyk – dějiny. Historii studoval i na univerzitě v Záhřebu. Jako učitel působil na základní škole v Ivanově Sele, na střední škole v Bělom Monastiru, pak zakotvil na gymnáziu v Daruvaru, kde zůstal až do odchodu do penze. V roce 1968, když se Jugoslávie po invazi do Československa cítila ohrožená, nastoupil v rámci mobilizace do armády a sloužil v blízkosti maďarské hranice. V Daruvaru prožil válečné události v roce 1991. Působil i jako dopisovatel krajanského časopisu Jednota. Po celý život mapuje dějiny chorvatských Čechů, sbírá jejich příběhy a zaznamenává mizející tradice. V roce 2003 převzal archiv chorvatských Čechů v Daruvaru. Je i aktivním muzikantem v dechovce. Má tři děti, v roce 2020 žil v Daruvaru.