Udělali z nás polovězně a přitom nám říkali, že komunismus je senzační ráj
Josef Hladiš se narodil 11. února 1932 v Nivnici do rolnické rodiny rodičům Marii a Josefovi Hladišovým. V roce 1945 šel studovat na Církevní jezuitské gymnázium na Velehradě. O čtyři roky později, po zrušení gymnázia, zde vstoupil do noviciátu. V noci 13. dubna byl v rámci Akce K internován do Bohosudova, později do Háje u Prahy a nakonec na Klíčavu, kde se podílel na stavbě přehrady. Smyslem této internace byla ideologická převýchova. V letech 1953-1955 vykonával vojenskou službu, na rozdíl od ostatních bývalých noviců nenastoupil k PTP. Po vojně bydlel v Ostravě, stýkal se i nadále s jezuity. V roce 1959 byl obviněn z podvracení republiky v rámci procesu s jezuitským knězem Antonínem Zgarbíkem a dalšími jezuity. Původně byl odsouzen k 5 letům vězení, ztrátě čestných občanských práv a majetku, avšak v květnu 1960 byl propuštěn na amnestii. V roce 1968 se vrátil ke kněžskému studiu na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. V roce 1971 byl vysvěcen na kněze. Svoji kněžskou dráhu započal jako kaplan v Kroměříži. Po odvážném vánočním kázání jej přeřadili na Prostějovsko. Po pádu komunistického režimu, v letech 1990-1996, působil jako kněz na Velehradě, kde se podílel na přípravě návštěvy papeže Jana Pavla II. Od roku 2013 je členem tamní jezuitské komunity.