„Fara fungovala, ještě když jsem tam bydlela. To ještě byla ves celá – fara, škola, všechno fungovalo. Pak se začala stavět přehrada, tak se to začalo vykrádat, odvezli všechno, auta nakládali, zbourali i půl zdi u hřbitova, byly tam takové krásné děravé cihly. Papaláši si to pokradli.“ – „Jak vám je, když se teď vrátíte do Skoků?“ – „Strašně. Jezdíme tam každý rok, neodpustíme si to. Dědek z Německa je tam pohřbený, udělali novou márnici, to je něco nádherného, a pořád se tam něco dělá.“
„Chodilo se na pouť o Květné neděli. Družičky nesly Panenku Máriu Skokovskou na štaflích asi dvacet kilometrů až do kostela, šlo se průvodem. Bylo to krásné, to se nedá říct.“ – „Nevadilo pak komunistům, že tam takhle bujel duchovní život?“ – „Asi ne… zabrali všechno, když se pak začala stavět přehrada. Ve Skocích bydlel farář, pocházel někde z Moravy a myslím, že se jmenoval Vilém Cetl. Toho komunisti párkrát zavřeli. Bydleli jsme v prvním baráku na statku a už tenkrát jsme měli telefon – byl to takový telefon, že jsme mohli volat na faru. Vždycky, když jsme viděli, že jede nějaké cizí auto, protože děti si všimnou všeho, tak jsme farářovi volali. On odešel a schoval se. Akorát jednou ho zavřeli a jinak ne. Byli jsme taková spojka. Byl to mlaďounký farář, brzy zemřel v Nejdku, dostal tuberkulózu, nebylo mu ani padesát.“
Cecílie Hlaváčková, rozená Kramarová, se narodila 16. května 1941 ve francouzské vesnici Saint-Léger-le Petit. Její rodina sem přišla ze Slovenska v meziválečném období za prací. Prožili zde i druhou světovou válku a poté se vrátili do Československa. V rámci doosidlování pohraničí přišli do Skoků u Žlutic, kde hospodařili na statcích a polnostech po odsunutých Němcích. Jejich život se také hodně točil kolem víry. Rodina později pomáhala zdejšímu faráři, kterého pronásledoval režim. Kvůli kolektivizaci v zemědělství a pozdější stavbě Žlutické přehrady většina lidí ze Skoků odešla, včetně příbuzných pamětnice. Ona zde ale žila až do roku 1961 a poté, co odešla, zůstala její teta Marie Holešová poslední obyvatelkou Skoků. Pamětnice s manželem vstoupili do KSČ, poté ze strany odešli. V roce 2024 žila v Třebouni.
