Jako když přepnete vypínač. Najednou bylo po demokracii...
Otakar Hlavín se narodil 12. března 1949 v Praze. Oba rodiče pracovali v tiskárně, otec jako vedoucí ruční sazárny, matka v tiskárně Lidové demokracie na Václavském náměstí. Otakar Hlavín navštěvoval základní školu v Resslově ulici v Praze, v letech 1964–1968 vystudoval Střední průmyslovou školu strojní v Karlíně. Od léta 1968 až do listopadu 1989 pracoval jako konstruktér v Technické ústředně spojů v Holešovicích. V letech 1969–1971 byl na vojně ve Kbelích. V polovině 70. let se oženil, narodila se jim dcera. Vzpomíná na dětství prožité v 50. letech a na to, jak byly děti od mala formovány k poslušnosti vůči komunistickému režimu. Vypráví o době uvolnění v 60. letech a jak, coby devatenáctiletý mladík, prožil okupaci. Bydleli u Jiráskova mostu, který obsadily sovětské tanky, mířily jim hlavněmi do oken. Za normalizace odolával tlakům ke vstupu do strany, přestože by mu z členství v KSČ plynuly různé výhody. Například možnost získat byt, který mladá rodina potřebovala. Naléhavou bytovou situaci vyřešili koupí zchátralého domku v Líbeznici, který pak deset let rekonstruovali. Otakar popisuje realitu mladé rodiny v 70. a 80. letech. V roce 1989 se zapojil do Občanského fóra v podniku i v obci Líbeznice, kde ho po revoluci 1989 zvolili starostou. Ve funkci starosty byl následujících dvacet let.