Bohuslav Hofman

„A bratra jednou na ulici chytli, hodili ho do vozu a odvezli ho někam do bytu, kde ho zmlátili. To mu bylo tenkrát skoro čtrnáct let a říkali mu: ‚Jestli se budeš hrabat do politiky, tak ti zabijeme bratry, rodiče a tebe taky.‘ Přišel domů tenkrát zmlácenej, doma nic neřekl. A já říkám: ‚Prosím tě, tak mi řekni, kteří kluci tě zmlátili, já je zmlátím taky.‘ No a on říkal, že ho zmlátili kluci. No tak já jsem vyzvídal, a nic. Asi za takovej měsíc se mi přiznal, že ho zmlátili dospělí lidi, že se nesmí do politiky míchat a nemá paní třídní učitelce odporovat. Bratr Jiří byl v Pionýru, mimochodem, ten vstoupil, já ne. No a nikdy jsme to rodičům neřekli. Mně říkal, že to nesmím nikomu říct. A já jsem cítil, protože člověk to měl v sobě, že ta doba je opravdu špatná a že něco musí člověk celý život skrývat. Takže jsem to nikdy neřekl a bratr od té doby měl, dá se říct, takový ty mánie depresivní povahy.“

„Chci říct tohle: když v osmé třídě, mimochodem jsem měl samé jedničky na konci, v pololetí jsem měl jenom dvě dvojky, tak paní učitelka mně takhle dala obálku a říkala: ‚Bohouši, slib mi, to nesmíš zahodit.‘ No já jsem tu obálku vzal a říkám: ‚Tak, paní učitelko, já vám slibuji, že to nezahodím.‘ Doma jsem to otevřel a koukám, že tam je (taky ji mám u sebe) legitimace ČSM, vyplněná jejím písmem [paní učitelky] a podepsaná paní učitelkou (jako moje jméno, ale ona to podepsala), což je vidět podle podpisu. A já jsem to teda nevyhodil, a když jsem přišel v září na zemědělsko-technickou školu do Brandýsa, tak najednou koukám – všichni jsou v ČSM. No tak jsem tu legitimaci, která mně byla dána, protože paní učitelka věděla, že by mě na školu nevzali, že by mě vyhodili ze školy, protože všichni museli být v ČSM. Tak jsem ji měl dál a platil nějaký ty příspěvky.“