„Měli jsme úžasnou účast na generální stávce (27. listopadu 1989 – pozn. ed.), na náměstí v Havlíčkově Brodě bylo několik tisíc lidí z největších místních podniků a ze škol. V tu chvíli už se lidi nebáli. Dokonce jsme tam vymysleli takový fórek. Bylo nám doporučeno, že nikdo by neměl být odmítnut od mikrofonu. Tak jsme při generální stávce nechali mluvit i některé ze soudruhů, kteří měli odvahu a k mikrofonu přišli. Protože s Jirkou Černým jsme průběh stávky moderovali, vyzval jsem lidi, když nebudou s někým souhlasit, ať nejdřív zvednou jednu ruku, pak obě ruce, a když vysloveně nebudou souhlasit s tím, co někdo říká, ať se k němu obrátí zády. A když tam mluvil tajemník ÚV KSČ, celé náměstí se k němu otočilo zády. To bylo dobré.“
„Poslouchal jsem Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky, takže jsem o nějakých demonstracích věděl. Byl jsem v Praze 21. srpna 1988, v říjnu 1988. Během Palachova týdne v lednu 1989 jsem byl na náměstí několikrát. Viděl jsem rozháněné demonstrace, viděl jsem i ty, které probíhaly klidně – a pak nastoupili soudruzi s obušky. Dostal jsem se na Václaváku do nějakého podchodu pod lešením a dostal jsem od takového mladého kluka, skoro mého vrstevníka, obuškem přes záda. A to jsem se teda naštval a řekl jsem si, že projevím protest. Od Honzy Schneidera jsem věděl, kde bydlí Uhlovi, šel jsem za paní Šabatovou a řekl jí, že jsem rozhodnutý to podepsat. Měla samozřejmě takové povídání jako asi s každým, abych si to rozmyslel, že se to zveřejní, ale já byl tak nabuzený, že jsem to podepsal. A měl jsem z toho vnitřně velmi dobrý pocit, že jsem ten krok udělal.“
„Díky tomu, že jsem z Havlíčkova Brodu, jsme v roce 1969 měli intenzivní zážitek při vítězství československého hokejového týmu ve Stockholmu. Tehdy tam hráli místní rodáci bratři Holíkové a Suchý, takže to byla velká brodská záležitost. Když ten první zápas skončil 2:0, i v Brodě na náměstí se srotili lidi jako v Praze. Táta nás tam vzal s sebou. Někdo vymyslel, že se šlo od rodinných domků, kde bydleli Holíkovi, přes město a byla to taková velká večerní až noční výtržnost, rušení nočního klidu. Vzpomínám na to. Holíkovi a Suchý tam hráli velkou roli, takže se řvalo třeba ‚Kluci z Brodu Havlíčkova porazili Tarasova‘, ‚Tarasove, s tím se smiř, stejně půjdeš na Sibiř‘ nebo ‚Tarasove, BU BU BU, Brežněv ti dá na hubu!‘ a podobně. To byl prima zážitek.“
Narodil se 23. října 1956 v Havlíčkově Brodě, otec pracoval jako dělník, matka jako úřednice. Srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa zažil jako jedenáctiletý. Účastnil se bouřlivých oslav vítězství hokejové reprezentace nad Sověty následující jaro, z jeho rodného města totiž pocházeli tři tehdejší hráči. Od roku 1968 chodil do obnoveného skautského oddílu, skauting byl ale v rámci nastupující normalizace zakázán. Pak se v havlíčkobrodském Aeroklubu věnoval akrobatickému létání, v roce 1979 se stal juniorským mistrem republiky. Koncem osmdesátých let se spřátelil s Janem Schneiderem, disidentem, někdejším bubeníkem kapely The Plastic People of the Universe a signatářem Charty 77. Začal jezdit do Prahy na demonstrace, po jedné z nich podepsal Chartu 77 a zanedlouho i petici Několik vět. To ho stálo zaměstnání v Aero Vodochody, dostal zákaz létat. Během sametové revoluce spoluzakládal v Havlíčkově Brodě Občanské fórum, byl kooptován jako předseda národního výboru a v roce 1990 zvolen starostou města, v dalším volebním období zástupcem starosty. Poté se na Ministerstvu vnitra podílel na reformě veřejné správy. Dnes pracuje na Českém úřadu zeměměřickém a katastrálním, vrátil se k létání, zabývá se astronomií a je členem havlíčkobrodského Okrašlovacího spolku Budoucnost.
Srocení kolem pultíku moderátorů na náměstí v Havlíčkově Brodě při generální stávce 27. 11. 1989, Tomáš Holenda u pultíku vpravo (poskytlo Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod)
Srocení kolem pultíku moderátorů na náměstí v Havlíčkově Brodě při generální stávce 27. 11. 1989, Tomáš Holenda u pultíku vpravo (poskytlo Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod)
Sraz Havlíčkovy mládeže před Havlíčkovým domem v den pochodu do Havlíčkovy Borové 29. 7. 1989, uprostřed Pavel Šimon (poskytlo Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod)
Sraz Havlíčkovy mládeže před Havlíčkovým domem v den pochodu do Havlíčkovy Borové 29. 7. 1989, uprostřed Pavel Šimon (poskytlo Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod)
Noční srocení před havlíčkobrodským OV KSČ, poté, co se občané dozvěděli, že se tam ve sklepě údajně skartují dokumenty (poskytlo Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod)
Noční srocení před havlíčkobrodským OV KSČ, poté, co se občané dozvěděli, že se tam ve sklepě údajně skartují dokumenty (poskytlo Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod)
Sídlo havlíčkobrodského OV KSČ, těsně předtím, než mohli občané nahlédnout do sklepa, kde probíhala skartace dokumentů KSČ, zejména záznamů ze schůzí apod., Tomáš Holenda za rámem dveří (poskytlo Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod)
Sídlo havlíčkobrodského OV KSČ, těsně předtím, než mohli občané nahlédnout do sklepa, kde probíhala skartace dokumentů KSČ, zejména záznamů ze schůzí apod., Tomáš Holenda za rámem dveří (poskytlo Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod)
Jiří Černý (vpravo) a Tomáš Holenda (s mikrofonem) moderují průběh generální stávky na havlíčkobrodském náměstí 27. 11. 1989 (poskytlo Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod)
Jiří Černý (vpravo) a Tomáš Holenda (s mikrofonem) moderují průběh generální stávky na havlíčkobrodském náměstí 27. 11. 1989 (poskytlo Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod)
