Ing. Jaroslav Holler

* 1927  †︎ 2016

  • „Měli tam stůl s červeným plátnem a svazáci okolo. Ne, že by se na něco ptali, kárali mě, že jsem se dopustil obdivu k Americe a že jsem z Plzně, takže se to dalo čekat, a navrhují vyloučení ze studia. Za dvě minuty se mnou byli hotovi. Oni věděli všechno předem. Další šel Bořivoj Kasl. A ten šel taky, protože jeho tatínek byl stavitel.“

  • „Potom ve třetím ročníku jsem musel nastoupit do Technische Nothilfe, celá třída. Esesák, co nás vedl, nám vždycky nařídil: ‚Ein Lied singen!‘ Hned jsme museli začít zpívat. Miloval ‚Nemelem, nemelem‘, ale že jsme si zpívali na práci se vys... tomu nerozuměl a my si pyšně kráčeli. Kdyby to na nás někdo z lidí na ulici, kteří nám kynuli, pověděl, tak bychom to asi odskákali.“

  • „Když přijeli, vypadalo to na náměstí jako o pouti. Někdo přinesl koňak, originál, a dal ho tomu dvoumetrovému černochovi, on mu kynul, napil se a poslal to dál. Byla to samozřejmě sezona šeříku, je to květina osvobození v mé mysli. Potom vojáci dostali povel a obsadili parky, kde si postavili stany. Taky asi pět stanů stálo v parku na Mikulášském náměstí u reálky. Co mě okouzlilo, bleskově postavili u sokolovny v Šafaříkových sadech mobilní prádelnu, ta jen plivala nažehlené košile, aby holt byli připravení na přehlídku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň - byt sběrače, 18.05.2015

    (audio)
    délka: 03:31:40
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když člověk vidí za sebou kus práce, vše je hotové a v pořádku, pak ani nevnímá, co s tím měl za starosti

Jaroslav Holler 1939 - 1945
Jaroslav Holler 1939 - 1945
zdroj: archiv pamětníka

Jaroslav Holler se narodil 20. dubna 1927 v Plzni. Rodina bydlela v Křížkově ulici na Roudné. Jaroslav-Shorty se zapsal do skautského oddílu Stopa v roce 1936. Hrál ve skautském i školním orchestru na trubku. Závodně plaval v Českém plaveckém klubu, věnoval se horolezectví a celý život nadšeně lyžoval. Za války prošel nasazením v Technische Nothilfe. Ve skautském kroji se aktivně zúčastnil posledních dnů války a osvobozování Plzně. Na výjimku ministerstva školství úspěšně splnil dvě maturitní zkoušky - na reálném gymnáziu na Mikulášském náměstí a na Střední stavební průmyslové škole v Plzni. Z Fakulty architektury ČVUT záhy odešel, nedostal kolej a nemohl si dovolit platit v Praze podnájem. Nastoupil na rok do mostárny Škodových závodů, získal zde vhled do stavební praxe a rozhodl se pro dráhu stavebního inženýra. Přes kádrový posudek doporučující vyloučení ze studia z důvodu „obdivu k americkému způsobu života“ v roce 1952 dokončil studium na Fakultě stavební ČVUT. Dostal pracovní umístěnku do Báňských projektů Ostrava, kde si za rýsovacím prknem odsloužil i základní vojenskou službu. Poté působil v Báňských projektech Plzeň a po prověrkách za vlády prezidenta Novotného se mu nevyhnulo zařazení na manuální práce v Armabetonu. Vedl oddělení investičních celků ve Škodových závodech, tehdy přejmenovaných na Závody V. I. Lenina. Ve Stavoprojektu působil jako vedoucí projektant ocelových konstrukcí více než dvacet let. Zasedal v celostátní komisi pro ocelové konstrukce. Od roku 1987 pracoval v 1. brněnské strojírně. Po dosažení důchodového věku v roce 1990 založil vlastní projekční kancelář Statikon. Podílel se na řadě projektů průmyslových i civilních staveb, jako je Krajské ředitelství policie v Plzni (Ing. arch. Gloserová) nebo bývalý Dům ROH na Americké třídě v Plzni (Ing. arch. Hrubec). Jeho poslední realizovanou stavbou je v roce 2014 zpřístupněná rozhledna na šumavském Špičáku. Pamětník zemřel 15. září 2016.