Antonín Holub

„Protože naše oddíly už byly hodně početné, začali jsme se stavbou kluboven. Stály v místech, kde je nyní ve Slaném letní kino. V jeho rohu bylo hezké místo se smrky, na něm jsme svépomocí postavili dva sruby. Naše oddíly byly větší než Sokol, jezdili sem i Pražáci. Krajského náčelníka skautů dělal ředitel nemocenské pojišťovny ve Slaném Richard Jindra. Já jsem byl zástupcem vedoucího. Později začali přicházet malí zájemci o skauting, a tak jsem byl jmenován vedoucím vlčat. V oddílu jsem měl asi čtrnáct kluků. Vzpomínám si na Tondu Bosáka, Honzu Zmatlíka, Petra Dražana, Miloše Matějku. Matějkovic bydleli na náměstí, patřilo jim mydlářství. Milošek byl takový cvalda, byl jedináček, z domova přicházel vybavený ruksáčkem naplněným věncem vuřtů pro kamarády. Pan Matějka vždy přišel za mnou se slovy: ,Ať ten Milošek tam něco nevyvede.‘ Počátkem června 1940 byla v klubovnách na Hájích provedena kladenským gestapem prohlídka a činnost Junáka byla tímto dnem z rozhodnutí gestapa zastavena. Kluci – junáci se stáhli do ilegality. Pod vedením Antonína Rozenkranze založili ilegální skupinu Modrý kruh.“ V roce 1942, kdy jsem byl totálně nasazen na práci v Německu, jsem si dopisoval se Standou Červeným. Že je členem ilegální organizace, jsem se dozvěděl až po válce. V dopisech se ptal, kde dělám, co tam dělám, já jsem odpovídal a dával tak informace Modrému kruhu.(pozn.: slánský junácký oddíl Roweři pracoval pod vedením Antonína Rozenkranze od roku 1940 až do konce války v ilegální organizaci Modrý kruh. Organizace byla napojena na Zpravodajskou brigádu, která podávala hlášení o situaci v Německu do Anglie. Po válce jeho členové byli vyznamenáni junáckým křížem Za vlast 1939-45). Po obsazení republiky Němci naše protektorátní vláda, aby ulehčila Němcům, dala k dispozici celý 20. ročník na práci do Německa.“

„Ve Slaném založili skautský oddíl Václav Koten a Ota Pátek. Zpočátku jsme neměli klubovny a scházeli se v altánu na zahradě u Rozenkranzů. Tóňa Rozenkranz, jeho otec byl holič, byl jedním z oddílových vedoucí. Postupně se oddíl rozrůstal, Václav Koten navázal spolupráci se šesti trampy, kteří si v Kalivodech svépomocí postavili chatu, u chaty nebyl zámek, dveře byly otevřené a ti se stali našimi skautskými vedoucími. Zpočátku jsem byl v oddílu Františka Holiny. V 30. letech byla v Čechách velká nezaměstnanost. Holina byl nezaměstnaný, Pepa Huml také, František Zíma, původně se jmenoval Winter, se vyučil kožešníkem v obchodě své ovdovělé matky. Později převzal oddíl, v kterém jsem byl já. V té době jsme už měli čtyři oddíly od vlčat přes rovery až po ty nejstarší.“