Komunistů ani estébáků jsem se nikdy nebála
Miroslava Holubová se narodila jako Kišová 20. března 1948 v Chomutově. Její otec Vasil Kiš, veterán druhé světové války a velitel paradesantní výsadkové skupiny Jan Kozina, ji nechal pokřtít na československé vlajce českobratrským farářem. Dětství neměla jednoduché, otce v roce 1950 zatkli a na amnestii propustili až po třech letech, prarodiče v rámci kolektivizace vystěhovali ze statku v Pesvicích a její mladší bratr Vladimír onemocněl rakovinou, která mu nedovolila dožít se dospělosti. Miroslava vystudovala střední školu zaměřenou na zahraniční obchod nejprve v Jablonci nad Nisou a později v Praze a dále studovala český jazyk a angličtinu na Filozofické fakultě UK. Po škole nastoupila jako učitelka na středních školách v Teplicích a Praze a později učila angličtinu na Strojní fakultě ČVUT v Praze. Listopad 1989 jí přinesl nové možnosti, spoluzakládala feministickou organizaci Nová humanita a podílela se na budování a provozu sociálního zařízení Letohrádek Vendula. Miroslava Holubová dlouhá léta pracovala pro nevládní neziskovou organizaci Gender Studies, působila tam ještě v roce 2021 a byla činná v Ekumenické radě církví České republiky, kde zastupovala ženskou organizaci Českobratrské církve evangelické. V roce 2021 žila v Nové Vsi u Loun, nedaleko místa, kde v polovině října roku 1944 seskočil na padáku do protektorátu její otec Vasil Kiš. Příběh pamětnice mohl být zaznamenán díky podpoře Ústeckého kraje.