Gejza Horváth

* 1948

  • „Za sebe můžu říct, že pro mě to byla velká čest, když jsem viděl, že gádžovský manželský pár bere to romské dítě a jde do kostela a pokřtí ho. No a my jsme byli v tom kostele a viděli jsme ten obřad a to byla velká čest. A takto se formovaly ty vztahy a sebevědomí těch Romů a říkali si: ‚O gadžo has te bolel le čhas.‘ Že ten gádžo byl křtít to dítě a to je velká čest, a zase opačně. Když šel křtít Rom, tak to taky mělo velké povznesení.“

  • „Když jsem poslouchal třeba nějaké cizí stanice, my jsme měli rádio, poslouchal jsem nějaké cizí stanice, tak mně říkali máma nebo babička: ‚Murdar, phand andre oda radios, bo kada tu na šmejines te šunel,‘ – vypni to rádio, toto je zakázané, nesmíme tak. Takto jsem se setkával s těmito věcmi. A třeba na druhé straně, po mámině straně otec, můj děda teda, on bydlel jako v blízkosti těch gádžů. A tam se nesmělo o tom ani mluvit. Vůbec. Buď ticho: ‚Av cicho, ma de duma, bo avena o gadže kadej šunena, avla bare problemi, patalia.‘ A když jsme mluvili něco, co se nám nelíbí, tak jsme mluvili potichu, šeptali jsme.“

  • „Já jsem žil v době komunismu a začal jsem tu dobu vnímat asi od patnácti, šestnácti let. Ale jako dítě jsem to nevnímal.“ – „Ve straně jste asi nebyl?“ – „Ne, ale rodiče a Romové tomu všemu fandili, protože viděli ty pokroky jako svoje národní obrození. Začali si stavět domy, chodili do práce, měli pravidelně peníze, co čtrnáct dní zálohu, nebo jak bych řekl – výplatu záloh. A ti lidi si i šetřili peníze a začali se stavět na nohy.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 24.04.2017

    ()
    délka: 
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Díky Bohu za to, že mě táta a máma vedli k muzice!

Gejzda Horváth
Gejzda Horváth
zdroj: internet

Gejza Horváth se narodil 15. dubna 1948 v Písečné na Moravě, ale dětství prožil ve slovenské romské osadě v Kolinovcích (okr. Spišská Nová Ves). Otec byl stolař a maminka se starala o domácnost. Rodiče ho vedli k hudbě - ke hře na harmoniku a navštěvoval i Lidovou školu umění. Hrál ve školním sboru a později i v profesionálním orchestru. Podal si přihlášku na konzervatoř do Košic, ale na školu nakonec nenastoupil. S kamarádem se domluvili, že odejdou přes tehdejší Jugoslávii za lepším životem do zahraničí. Emigroval nakonec jen jeho kamarád. Gejza nedokázal opustit svoji rodinu. V roce 1967 nastoupil vojenskou službu ve Znojmě a působil v posádkovém orchestru. Zde prožil i srpnovou okupaci. V druhém roce služby byl odvelen na Slovensko, kde pracoval v závodě na demontáž vojenské techniky. Po vojně se odstěhoval do Brna a žil u příbuzných. Po čase si našel práci v Praze a oženil se. Od 70. let žije v Brně. Hrál v mnoha romských kapelách. V průběhu roku 2000 absolvoval žurnalistický kurz a stal se zakládajícím členem redakce časopisu Romano hangos (Romský hlas). V roce 2006 mu v nakladatelství G plus G vyšla vzpomínková kniha povídek Trispras. Je aktivní na Facebooku, kde publikuje nové povídky.