Markéta Hrbková

„Vím, že mě jednou odvezli a chvíli mě vyslýchali tak jako vždycky, a pak tam přišli nějací dva další estébáci, které jsem neznala, a ti tvrdili, že mě obviní a zavřou za to, že prodávám nějaké hodinky, jako vekslačku. Tak se mnou sepsali protokol a já jsem jim to věřila. Nechali mě v tom ještě čtrnáct dní a já jsem pak viděla, že kecali. Ale to jsem měla strach, pamatuju si, že největší strach jsem měla z toho, že jim to lidé uvěří, že já půjdu do kriminálu za takovou absurditu a nikomu nedokážu, že to tak není. To vím, že jsem prožívala hodně.“

„My jsme v tom jeli všichni, všichni lidi kolem mě. Text (Charty 77) jsem znala, už to bylo dva roky venku, věděla jsem, o co jde, už jsem v tom celým jela, takže už to bylo jedno, nebyl to (podpis) nějaký oficiální krok, žádná velká změna se tím věru nekonala.“