„Když byla mobilizace, tak si vzpomínám, že jsme trhali švestky, bylo to v září, v dědině bylo hodně švestek, tak jsme trhali, kde byl strom, měli jsme bramborový koše, a teď ti vojáci, jak jezdili, už narukovaní kluci, naši tatínci to byli, mezi nima můj otec to byl, a ta auta jezdila, tak my jsme jim ty švestky sypali do aut, aby něco měli, nějakej mls s sebou.“
„Prvně přišli dva Poláci, si vzpomínám. Ti tam byli ale dva dni do rána, utečený, protože v Polsku, tam už to vřelo, tak to byl ten osmatřicátej devětatřicátej rok. A ti tam byli ale dva dny, spravili se, odpočali si a byla to taky velká výhoda, že byl ten mlýn, protože, teda, bez omezení se u nás jedlo, bez omezení. Ale přijít na to Němci, tak to bylo o život.“
„Potom tam přišli tři Rusi. Tři Rusi utečení ze zajateckýho tábora. Ivan, Vasil, Nikolaj se jmenovali. To si ještě pamatuju. A ti si z bezpečnostních důvodů, aby nemuseli být v baráku, tak si udělali po rusku, u nich to bylo zvykem, ty zemljanky. Tak si tam udělali tu zemljanku v lese a tam bydleli a chodili k nám jenom jest. A někdy se stalo, že jsem jim to tam třeba sama nesla, měli jsme uvařený nebo upečený, a oni byli někde v Tramtárii.“
„Hroznej strach jsme měli! Hroznej strach, že když skončila válka, tak já vám řeknu, já jsem měla mozek jak vykradenej, já jsem byla fakt zblblá z toho, fakt, úplně jsem byla nervově, psychicky úplně vedle. Hroznej strach jsme měli!“
U nás na Šmelcovně jsme partyzány schovávali a živili po celou válku. Strach z prozrazení byl nesnesitelný
Jarmila Hrbková, rozená Chomoutová, se narodila 26. prosince 1927 v Brně rodičům Marii a Richardovi Chomoutovým. Rodina žila nedaleko Brna, na Šmelcovně u Bílého potoka, ve svém mlýně, který otec coby mlynář obstarával. Díky dostatku potravin, které Chomoutovým poskytoval mlýn a malé hospodářství, i díky nedostupnosti místa ukrytého v lesích rodina za války pomáhala desítkám partyzánů, zběhlým zajatcům i potřebným lidem z Brna a okolí. Poskytovali jim úkryt a potraviny a sami se tak vystavovali nebezpečí prozrazení a vydání do rukou gestapa. Po únorovém převratu 1948 Chomoutovým komunisté mlýn vzali. Jarmila Hrbková po válce vystudovala střední ekonomickou školu a pracovala v bance. V roce 2013 získala ocenění Záslužný kříž III. stupně, ale jak sama zmínila, byl určen především pro její statečné rodiče.