Tenisový průšvihář komunisty neposlouchal. Nevzdal se křížku ani své hřívy
Jiří Hřebec se narodil 19. září 1950 v Teplicích, kde vyrůstal se svou o tři roky starší sestrou Marcelou a rodiči Josefem a Věrou. Tam také oba hráli tenis. Jejich otec je ve sportování bezmezně podporoval. První turnaj si Jiří Hřebec připsal v devíti letech. V dětství a v mládí vyhrál mistrovství republiky v mladších a starších žácích a také v dorostu. Kvůli tenisu se přestěhoval do Prahy, kde žil u své babičky a později na ubytovně Rudé hvězdy, jejímž se stal členem. V patnácti letech nastoupil v Praze na Střední zeměměřičskou školu, kvůli vrcholovému sportu mu na ni ale nezbýval čas a po dvou letech ho z ní vyloučili. Začal se věnovat profesionálně tenisu, za Rudou hvězdu bojoval v první celostátní lize. Od patnácti let jezdil na mezinárodní turnaje, proslavil se útočným a pestrým tenisem. Pověst si kazil špatným chováním a bouřlivými výlevy vzteku. Diváky bavil vtipnými hláškami. V roce 1972 debutoval v Davisově poháru, porazil 3:0 Španěla Antonia Muňoze. Byl nejmladší ze slavné reprezentační sestavy Jan Kodeš, Vladimír Zedník, Jan Kukal a František Pála. V Davisově poháru vyhrál kromě jiného nad legendárními Australany Johnem Newcombem a Tony Rochem. V roce 1975 se i díky jeho zásluze Československo probojovalo do finále Davisova poháru. V něm zvítězil nad Ove Bengtsonem a prohrál s Björnem Borgem. Národní tým podlehl Švédsku 2:3. Ve dvouhře vyhrál tři turnaje světové série, v roce 1975 si ve finále v Basileji poradil s Rumunem Iliem Nastasem, který za několik měsíců triumfoval na turnaji Masters, určeném pro nejlepší hráče planety. V roce 1978 v Davisově poháru skončil kvůli účasti na malém turnaji v Rakousku, kam se přihlásil bez oficiálního povolení funkcionářů tenisového svazu. Měl pouze ústní souhlas kapitána daviscupového týmu Antonína Bolardta. Ten však později zapřel, že Jiřímu Hřebcovi povolil, aby v Rakousku hrál. Tenista přišel na čtyři měsíce o cestovní pas a nemohl vyjet na důležité turnaje. Propadl se na žebříčku ATP a skončil s reprezentací v Davisově poháru. Objížděl menší turnaje a od komunistických úřadů obdržel povolení, že může jako trenér působit v západoněmeckém Augsburgu. Když mu po třech letech vypršelo, požádal o prodloužení. Nedostal však souhlas, tak v Západním Německu zůstal i se svou rodinou a stal se emigrantem. Do vlasti se vrátil v roce 1997, zbytek rodiny zůstal v Západním Německu. Působil jako trenér na tenisovém svazu za éry předsedy Jana Kodeše a později se jako kouč věnoval svým svěřencům v ČLTK Praha. Jeho rukama prošli výborní čeští tenisoví reprezentanti Jan Hernych, Iveta Benešová a především Markéta Vondroušová, vítězka Wimbledonu 2023. V roce 2024 žil Jiří Hřebec v Praze a byl podruhé ženatý. Z prvního manželství měl dvě dcery, z druhého jednu.