V šestnácti do wehrmachtu
Bohumil Hrubý se narodil 4. dubna 1928 v Úsově (německy Mährisch Aussee). Zatímco jeho matka byla československé národnosti, otec se hlásil k německé. Jeho synové proto za druhé světové války museli narukovat do wehrmachtu. Nejprve přišel na řadu pamětníkův o dva roky starší bratr Josef, který se domů již nikdy nevrátil. Padl v Itálii. Na podzim roku 1944 povolali i teprve šestnáctiletého Bohumila. Nad ostatními tehdy vynikal tělesnou zdatností, a tak byl po základním výcviku zařazen k výsadkářům. Hned při prvním cvičném seskoku si ale vymkl kotník a dva týdny strávil v nemocnici. Po vyléčení čekal v kasárnách v Mnichově spolu s dalšími vojáky na zařazení na frontu, než přišel rozkaz, že ráno ve čtyři hodiny budou vysazeni do ostrých bojů. Zrovna ten večer ale kasárny obsadili američtí vojáci a Bohumil pak strávil šest měsíců v zajetí v obci Fürstenfeldbruck. Po propuštění se následně více než dva roky toulal po Německu, kde čekal na příjezd rodiny. Jenže tu nakonec nezařadili do odsunu Němců, a tak se vrátil do rodného Úsova. O dva roky později, v roce 1949, musel opět narukovat, tentokrát k základní vojenské službě v československé armádě. Pro nové poměry „politicky nespolehlivého“ mladíka zařadili do silničních praporů, předchůdců Pomocných technických praporů, kde sedmadvacet měsíců sloužil jako levná pracovní síla. Po propuštění do civilu se oženil s Boženou Havranovou, s níž měl později syna Bohumila a dcery Boženu a Věru. Až do odchodu do penze pracoval v továrně MEZ Mohelnice. V roce 2019 bydlel Bohumil Hrubý stále v Úsově.