„Viděl jsem, jak jde po stráni několik sousedů, jak se schovávají a blíží se a jdou podél silnice nahoru, tak jsem se raději trochu stáhl, že se asi bude něco dít. A bylo to to, že jely dvě ruské kaťuše. Najednou jsem viděl z dálky, že ti sousedé poznali, že se jedná o Rusy, že tím bude končit světová válka. Tak na ně začali volat, dokonce ruštinou se dalo trochu rozumět češtině. Oni projeli a projeli do středu města pod kapličku, tam jsme měli zavezený rybník. Byly tam dva rybníky nad sebou, ten horní menší jsme zavezli a potom jsme tam postavili volejbalové hřiště a dělali jsme tam atletické disciplíny. Tam zavezli kaťuše a namířili je na západ, v tomhle okamžiku se seběhla celá vesnice, lidé si to všelijak řekli a vítali ruské vojáky.“
„To už jsem chodil do měšťanky do Chocně a v poledne jsme vyšli, měli jsme volno kolem oběda, vyšli jsme před radnici do Chocně, kdy tam vjížděly první většinou motocykly, ale vždycky s přívěskem. Vjížděli tam prostě Němci, kteří zabírali naší republiku. Vnímali nás dobře, nebyl tam žádný problém, prostě projížděli. Někteří se i zastavili, ale měl jsem z toho určitý pocit, že jsem viděl, jak přijela cizí vojska do Chocně.“
„Tatínek byl v té době starostou, asi kolem patnácti let byl starostou obce Koldín. Jeden z těch Němců tam za ním okamžitě, jak se dostavil do Koldína, přišel, zjistil, že tedy je starostou. Žádal, aby okamžitě zajistil přinesení všech zbraní, které mají všichni obyvatelé v obci, aby je donesli a nechali je u nás v naší místnosti, kde je uloží, odejdou a už je nedostanou. Takhle se to zabralo. Já jsem se vrátil ze školy, byl jsem trošku nabuzenej tím, že jsem viděl přijíždět cizí vojsko. No, a tady jsem viděl kupu starých pušek, skoro nesloužících a taky zase moderních, revolvery a tak dále, tak jsem žasnul, co se stalo. Tatínek mi to vysvětlil, a když jsem se vrátil ze školy druhý den, tak už tam zbraně nikde nebyly, už si to ten Němec odvezl k sobě.“
Jan Hudousek se narodil 25. dubna 1926 v obci Koldín, kde měli rodiče malé hospodářství. Otec Karel strávil celou první světovou válku na frontě, v letech 1923–1938 působil jako starosta obce. Po záboru republiky německou armádou dostal rozkaz shromáždit od obyvatel obce všechny zbraně, Hudouskovi je pak měli do druhého dne doma ve světnici. Jan byl svědkem příjezdu německých vojsk do Chocně, kde navštěvoval měšťanku. Ve stodole schoval jednu noc ruského partyzána a dal mu najíst. V květnu 1945 viděl příjezd ruských vojáků do Koldína i hromadné přesuny Němců na západ do amerického zajetí. Ještě za války onemocněl tuberkulózou, ze které se léčil hlavně v sanatoriu na Pleši až do roku 1954. Zde poznal svou budoucí ženu Věru Tovarovou. Po svatbě se s ní přestěhoval do Mělníka, mají spolu dvě dcery. Náhodou se stal členem realizačního týmu volejbalu v Mělníku, o rok později jej ustanovili místopředsedou a následně předsedou. Za svou práci pro oddíl dostal bronzový Řád města. Pracoval na sociálním a zdravotním odboru okresního národního výboru, umisťoval studenty po základní škole do učení nebo zaměstnání. Ze své pozice se také zasadil o výstavbu domovů důchodců v Mělníku, Kralupech a Neratovicích. Jan Hudoušek zemřel 26. října roku 2019.
