Anežka Hurbišová

* 1939

  • „Chlapi v krojoch létali, rovnali, nikdo sa nehádal, nikdo sa netlačil, nikdo nenadával, nikdo nekřičal. Pohoda, pohoda! My plní nadšení, oči vyvalené, protože jsme něco viděli, co bylo neuvěřitelné. A první slova kardinála Tomáška, pozdravil křesťansky a řekl: ‚Nebojte se!‘ A začal kázat. A jak on kázal, ti lidi snad mu ty slova brali z úst, jak on hrdelně kázal. A jak skončil, tož: ‚Všecko bude dobré! Držte se Boha, nebojte se!‘“

  • „Začalo svítat, modlil sa růženec a naráz začala hrát hudba a od slovenské strany sa táhli poutníci. A ti poutníci o kolenách klečící šli k tomu oltáři, kde měla být ta hlavní bohoslužba, zpívali a modlili sa a my sa přidávali k nim, překvapení, protože jsme nic takového neviděli. No a oni ti Slováci, no to bylo zpěvu! A o kolenách a ještě byla ta starodávná zídka a začali sa ludé scházat na tu bohoslužbu, už jak začalo svítat. Tam bylo ne na zídce, ale na stromoch, na plotoch, všady nemožně moc lidí, člověk na člověku, protože chtěli vidět toho kardinála Tomáška.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Uherský Brod, 25.08.2022

    (audio)
    délka: 02:17:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Začalo svítat, modlil sa růženec a naráz začala hrát hudba

Anežka Hurbišová, 2021
Anežka Hurbišová, 2021
zdroj: archiv pamětnice

Anežka Hurbišová, rozená Miškárová, přišla na svět 26. února 1939 v Nivnici na Uherskobrodsku. Pocházela z osmi dětí, rodiče Anežku a Karla Miškárovy živilo zemědělství. Pamětnice vyrůstala v silně věřící rodině, její bratranci Josef Hladiš a Stanislav Hrašák byli vysvěceni na kněze. V době kolektivizace otec až do roku 1960 soukromě hospodařil. Kvůli nepříznivému kádrovému posudku se Anežka, coby dcera soukromého zemědělce, po absolvování měšťanky a jednoročního kurzu nedostala na ekonomickou střední školu, kterou si přála studovat. Zaměstnání našla na státním statku a později dva roky studovala zemědělskou školu. Kvůli nákaze tyfem školu nedokončila a velkou část života pak pracovala jako jeřábnice v podniku Slovácké strojírny, kde probíhala i vojenská výroba – pontony a součásti radiotechnické pátrače Tamara. Poté, co její manžel Jaroslav ve 40 letech těžce onemocněl, o něj tři dlouhá desetiletí pečovala. Roku 1985 se spolu s řadou Nivničanů zúčastnila poutě na Velehrad i porevolučního setkání na témže místě s tehdejším papežem Janem Pavlem II. Roku 2022 žila stále v Nivnici.