Václav Hušák

* 1944

  • "Na rok 1964 vzpomínám, jak jsme s kolegou dostali za úkol proniknout do vesnice střežené Lidovými milicemi a SNB a zničit transformátor a taky úřad předsedy národního výboru. Vesnička byla obklopena poli s nízkým porostem. Na přístupových cestách hlídkovaly Lidové milice, což jsme viděli dalekohledem z okraje lesa. A tak jediná cesta, jak se dostat nepozorovaně do vesnice, vedla korytem malého potoka, který tam z lesa tekl. Bylo v něm asi po kolena vody, břehy porostlé stromy a křovinami. Vlezli jsme do potoka a asi jeden kilometr jsme šli víceméně sehnuti korytem, které nás zavedlo až do středu vesnice. Vpadli jsme na místní národní výbor, předsedu přivázali k jeho židli, ústa ucpali roubíkem. Venku jsme přiložili náložky výbušniny tritolu na místní trafostanici a odpálili. Nad vesnicí se vyvalil mrak oranžové barvy a my mazali zpátky do potoka a rychle zpět do lesa. Viděli jsme ještě, jak se hlídky po spatření dýmu zvedajícího se nad vesnicí rychle rozeběhly do vsi. A to už jsme my skrytě postupovali korytem, až jsme se schovali v lese. Ohlásili jsme vysílačkou, že úkol byl splněn a stahovali se na základnu."

  • "Ve čtvrté třídě, v roce 1954, jsme nacvičovali na spartakiádu sestavu s krychlemi. Proto jsme si museli všichni vyrobit cvičnou krychli o rozměrech asi 25 x 25 centimetrů. Tak se všelijak doma kutilo, nejlépe z tvrdšího kartonového papíru, ale toho byl tehdy nedostatek, a tak se lepilo ze všeho možného. Pamatuji si, že jeden žák měl krychli udělanou z překližky, byla strašně těžká a nebezpečená, hlavně když jsme si s ní házeli."

  • "Vždy na Prvního máje o Svátku práce jsme chodili jako pionýři do průvodu, který se konal ve větších městech. My jsme chodili pěšky do osm kilometrů vzdáleného Nového Strašecí. Pro nás malé děti to bylo docela namáhavé ujít, takovou vzdálenost. Zpátky nás už obvykle vozil autobus. Nosili jsme bílou košili, na krku uvázané pionýrské šátky, krátké nebo dlouhé kalhoty a na nich opasek s kovovou přezkou, na které byl nápis "K práci a obraně vlasti vždy připraven". V jedné ruce jsme měli malou československou vlaječku a ve druhé červenou se žlutým srpem a kladivem a hvězdou Sovětského svazu. S těmi jsme v průvodu vždy radostně mávali a byli rádi, že už to máme za sebou."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 30.10.2013

    (audio)
    délka: 01:05:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Soutěž Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dobrovolně havířem

Václav Hušák, když mu bylo 18 let
Václav Hušák, když mu bylo 18 let
zdroj: Archiv pamětníka

Vladimír Hušák se narodil 1. září 1944 v malé zemědělské usedlosti Ovčín poblíž městečka Smečno ve středních Čechách. Po válce odešel jeho otec pracovat k Československým státním drahám jako posunovač a rodina dostala byt přímo v nádražní budově stanice Libušín, nyní Kamenné Žehrovice. O rok později se rodina odstěhovala do Kačic. Pamětník ve třetí třídě vstoupil do Pionýru. V roce 1955 se účastnil celostátní spartakiády na strahovském stadionu. Po skončení osmileté základní školní docházky v roce 1958 nastoupil na odborné učiliště SONP Kladno. Vojenskou službu absolvoval od roku 1962 u sedmého výsadkového pluku zvláštního určení v Holešově. Během ní se zúčastnil celkem 15 seskoků z letadla včetně jednoho z balónu. V roce 1970 nastoupil nejprve na Důl Nosek v Tuchlovicích jako důlní zámečník a po dvou letech přešel na Důl Nejedlý I. v Libušíně. Následně pracoval na nově vybudovaném Dole Kladno. Stal se dobrovolným důlním záchranářem a sloužil na HBZS Vinařice. K 1. lednu 1991 mu byl přiznán invalidní důchod.