Pracovat umíme, tak co se nám může stát, říkali jsme si před odjezdem do Osvětimi
Věra Idan, roz. Rosenzweigová, se narodila 20. dubna 1926 v Košicích do židovské rodiny jako starší ze dvou dcer. Otec Oskar obchodoval se dřevem, matka Pavla byla v domácnosti. V polovině 30. let se rodiče kvůli otcovu zaměstnání přestěhovali do Ostravy. Věra i její mladší sestra Mariana navštěvovaly v Ostravě českou školu, po zákazu vyučování židovských dětí přešla Věra do školy Alijat ha-noar (Jugend Alijah Schule) vedené sionistickým hnutím v Praze a v Ostravě. Otec byl v říjnu 1939 deportován do tábora v Nisku, odkud později utekl do Sovětského svazu, kde v roce 1943 zemřel. Věra s maminkou a sestrou Marianou byly deportovány 30. září 1942 do Terezína. Věra pracovala v zemědělství a v prádelně. S matkou a sestrou byla zařazena do transportu do Osvětimi, kam odjela 15. května 1944. Po šesti týdnech v rodinném táboře prošly společně selekcí a byly převezeny do tábora Christianstadt, pobočného tábora Gross-Rosen. Po evakuaci tábora na začátku února 1945 došly po šesti týdnech pochodu smrti do Chebu, odkud byly na konci března převezeny do Bergen-Belsenu, kde se 15. dubna 1945 dočkaly osvobození. Maminka zemřela 2. května 1945, Věra se sestrou Marianou byly vážně nemocné. V červenci 1945 odjely na ozdravný pobyt do Švédska, odkud se vrátily v srpnu 1946. Věra se v Praze setkala s Ottou Immerglückem, jehož znala z Ostravy, a v roce 1947 se za něj provdala. Spolu odešli v roce 1949 do Izraele a změnili si příjmení na Idan. Deset let žili v kibucu Ha-Chotrim, v roce 1959 se přestěhovali do Michmoret, kde manžel pracoval jako učitel. Společně vychovali tři syny. Věra Idan je vdova, žije v obci Michmoret.