„Schovala mě moje žena…“
František Ištván se narodil 29. dubna 1914 ve Vémyslicích. Pochází z venkovské rodiny (prapředek přišel z Chorvatska), otec mu zemřel krátce po jeho narození (padl v I. světové válce). Vyrůstal u své tety, jelikož maminka se posléze vdala. Od dětství navštěvoval Sokol, za sirotčí peníze vystudoval Učitelský ústav, Reálné gymnázium ve Znojmě a chtěl studovat dále. Zajímal se o literaturu, hlavně poezii, modernu, byl vlastenec. Nastoupil na vojnu do aspiranské školy, záhy se stal záložním důstojníkem, absolvoval poddůstojnickou školu. Působil u 24. pěšího pluku ve Znojmě. Jeho první zásah do obrany republiky bylo v roce 1938 při první mobilizaci, kdy se zbraní v ruce (jako velitel minometné roty) chránil hranice, přes které němečtí záškodníci v noci přecházeli a stříleli. Po okupaci se stal členem odbojové organizace Obrana národa. V roce 1941 měl být zatčen, ale rodina jeho snoubenky a později ženy ho schovávala. Po roce v ilegalitě ho gestapo zadrželo a za činnost v Obraně národa byl 20. července 1942 zatčen ,ve Vratislavi odsouzen a uvězněn v Kounicových kolejích v Brně. V květnu 1943 ho propustili, soud ho totiž odsoudil pouze na dobu, kterou už byl vězněn. Takto nízký trest dostal jen proto, že se ve vězení domluvil s dvěma svědky (bývalí nadřízení z Obrany národa), kteří měli proti němu svědčit. Po válce dálkově vystudoval Vysokou školu Dr. Edvarda Beneše, stal se stavebním inženýrem, zůstal u armády a pracoval jako projektant vojenských staveb.