JUDr. major v. v. Gustav Janáček

„Přes Československo utíkala spousta cizinců. Je tam spousta mrtvých na hranicích nebo dopadených, ale jistě více dopadených než mrtvých. Utíkali taky Poláci, východní Němci?“ „Ne. Kromě příslušníků NDR, kde převažovaly otázky buď toho lepšího života, nebo se snažili přejít i třeba ve vztahu k rodinám. Část rodiny žila jinde a oni žili v NDR. Myslím jako příbuzenstvo. Takže i to tady hrálo svoji roli. Co si pamatuju, tak využívali především toho, že sem příslušníci NDR jezdili na dovolené a při té příležitosti, konkrétně třeba na Lipně, z těhletěch prostorů měli snahu prostě se dostat přes zelenou hranici.“

„Mohl byste vzpomenout na nějaké konkrétní případy zadržení narušitele hranic?“ „Na jeden případ si vzpomínám, to bylo u útvaru na Nové Peci, kdy byl pohraniční hlídkou zadržen mladý člověk. Shodou okolností byl z Prahy, byl to bývalý vysokoškolský student nedokončený a pracoval jako domovník. Pohraniční hlídka, nebo lépe řečeno služební pes toho člověka vypátral. Ležel poblíž technického zabezpečení, to byl drátěný zátaras, a ležel tam dokonce téměř dva dny v tom úkrytu. A to si pamatuju jak dneska, když měl na sobě maskovací oděv, aby nebyl zjištěný, tak jak tam ležel, neměl co dělat nebo se víceméně připravoval snad na přechod hranice, na překonání zátarasu, tak si pošil celou blůzu jehličkami ze stromů. Byl jak chodicí strom.“ „A co tam ten člověk chtěl? Proč tam byl?“ „To už nevím. Nebyl spokojený se životem tady a domníval se, že bude mít tam uplatnění daleko lepší než tady.“

„Je zajímavé, že když jsem kamkoliv přišel a neměl jsem na sobě uniformu, tím myslím, že když člověk přišel na jakýkoliv úřad a někdo zjistil, že jsem příslušník Pohraniční stráže, tak nikdy jsem se nesetkal s nějakou neochotou. Naopak, když jsem něco chtěl, něco předkládal, něco dokazoval, tak vždycky jsem se setkal se vstřícností. Zdá se mi, že tak nějak pod vlivem celkové situace si lidi příslušníků Pohraniční stráže vážili. Protože těžko může kdokoliv, kdo to nezažil, pochopit, co služba u Pohraniční stráže na jedné straně přinášela a co na druhé straně bylo potřeba věnovat té službě, aby smysluplná.“

„Okupace, já už když jsem tady říkal, že jsem četl, tak jsem přemýšlel, hledal jsem okupace, okupace... Co okupace? Říká se fašistická okupace, ruská okupace. Takže jsem vlastně přišel na to... I naučný slovník, který jsem dost často používal a používám dodnes, tak hovoří zcela konkrétním způsobem o mírové okupaci. Takže i v těhletěch věcech…“ „Jako, že to byla od Sovětského svazu mírová okupace?“ „Ano, takhle mluví naučný slovník. Mírová okupace je situace, která vzniká, nebo je jedním způsobem, kdy je vynucené plnění určitých závazků.“ „To je zajímavý termín, to ta nacistická okupace byla taky mírová okupace?“ „Jaká? “ „To ta nacistická okupace byla taky mírová?“ „Ne, nacistická založila okupační režim. Kdežto sovětská okupace žádný režim ne…“ „Jak to? Vždyť celá ta vláda 70. a 80. let se opírala o sovětskou podporu a celý ten vývoj a trend vzešel ze sovětské okupace.“ „Když nastoupila nacistická okupace, tak do všech podniků a institucí, na všechny instituce byli dosazeni okupační úředníci. Kdežto, když byla ruská okupace nebo okupace vojsky Varšavské smlouvy, tak žádní okupační úředníci ani okupační režim nefungovali, okupační režim nebyl zavedený.“ „A v čem je to důležité? V čem je ten rozdíl?“ „Mírová okupace, aspoň tak mluví naučný slovník, mírová okupace má donutit toho, vůči kterému má působit, aby plnil určité závazky, ke kterým se zavázal. My jsme byli součástí Varšavské smlouvy a nehodlali jsme nějakým způsobem moc k tomu inklinovat.“

„A jenom, jestli jsem tomu rozuměl dobře, tady to je linie z tátovy strany? Takže to byl tatínkův táta?" „Tatínkův táta.“ “A proč on byl popravený? Nebo vlastně zavřený?“ „Protože on byl soukromý mlynář. A na vesnici, tak jak to bylo, obilí se pěstovalo, ale peníze nebyly. Takže mlel mouku a nenechával si za ni platit, čímž okrádal nacistický režim, protože neplatil daně ze zisku. A na základě udání zaměstnance na mlýnici ho sbalili, zatkli a navíc mu ještě přisolili, že u mlýna se tři neděle, skoro měsíc, zdržovala partyzánská skupina, která byla potom u Leškovic u Chrudimi vystřílená nacisty. A vlastně je z toho mlýna živili. To všechno dali dohromady a na základě toho ho v únoru v pětačtyřicátém popravili.“