Hana Jančíková

* 1932

  • „A musím říct, že dost dlouho pátrali po sourozencích, až nakonec zjistili, že zůstali v Osvětimi. I když teta to asi věděla, protože poslala v dopise [z Terezína] takový jinotaj, že ptáčkové už ze zahrádky uletěli, aby už se jim neposílalo nic. Oni se jmenovali Voglovi, Vogel je německy pták. Takže poslala domů psaní, že už tam nejsou, že je tam neviděla a že už odletěli.“

  • „[Otec] Nesměl chodit po hlavních ulicích, a on byl zaměstnaný u Kroců, to je firma, která je dodneška na Budějovické ulici, Josef Kroc. Tam dělal tatínek hlavního účetního. A protože nesměl chodit po hlavní ulici, po té Budějovické, tak protože my jsme bydleli v těch vilách v Odolenově ulici, tak šel dolů na Napajedla k řece a chodil spodem podél řeky, až teprve tam u těch Kroců je ulička, myslím, že se jmenuje Krátká, tak vždycky tou uličkou přeběhl ke Krocům do práce.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Sezimovo Ústí, 27.03.2018

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Mluv pravdu a nic než pravdu

Hana Jančíková
Hana Jančíková
zdroj: archiv pamětnice

Hana Jančíková, rozená Goldsteinová, přišla na svět 19. listopadu 1932 v Táboře do smíšené česko-židovské rodiny. Maminka Ludmila byla vyučená pánská švadlena, tatínek Karel byl účetní. Malou Hanu nechali rodiče bez vyznání, aby si mohla víru zvolit v dospělosti sama. Pamětnice chodila od roku 1939 do dívčí měšťanské školy v Táboře, v jejíchž prostorách nacisté později zřídili shromaždiště táborských Židů před transportem do Terezína. V roce 1942 odjely do Terezína dvě ze tří tatínkových sester, Jarmila Goldsteinová z Tábora a Růžena Voglová s manželem a dvěma syny z Prahy. Všichni zahynuli v Osvětimi. Třetí sestra Ludwika Goldsteinová koncentrační tábory přežila. Kvůli otcovu židovskému původu pamětnici v roce 1944 vyloučili ze školy. V říjnu 1944 dostal otec předvolání k transportu na Hagibor, v lednu 1945 odjel transportem do Terezína, odkud na začátku května 1945 utekl s dalšími vězni do Prahy a následně do Tábora. Celkem rodina přišla za války asi o dvacet příbuzných. Po válce Hana Jančíková studovala tři roky na reálce v Táboře a následně přešla do Karlových Varů, kde se vyučila v oboru keramický točíř. Po dálkovém dokončení maturity v Sezimově Ústí si v Prachaticích udělala kvalifikaci na učitelku v mateřské škole. To se nakonec stalo jejím celoživotním posláním. Po válce také vstoupila do Skauta a později vedla oddíl pionýrů. Manžel Hany Jančíkové byl voják z povolání, a když ho vyhodili z komunistické strany, vstoupila do ní pamětnice, aby mohly děti studovat. V roce 2003 založila občanské sdružení Hadasa. Hana Jančíková má tři děti a žije v Sezimově Ústí.