Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

František Jankovský (* 1947)

• narodil se 4. června 1947 v Krásném (dříve Neu Metternich)

• jeho rodiče přišli osídlovat pohraničí, získali dům po sudetských Němcích

• stejně jako jeho rodiče, i on sám se později stal členem komunistické strany

• vyučil se mechanikem, na vojně pracoval v tankových dílnách

• srpnový vpád vojsk Varšavské smlouvy roku 1968 prožil na vojně, sovětské tanky zablokovaly brány jeho kasáren

• stal se pomocníkem Pohraniční stráže

• působil jako poslanec národního výboru v obci Tři Sekery až do revoluce

• po roce 1989 se stal místostarostou

• roku 2023 žil v Krásném

František Jankovský prožil většinu života v blízkosti takzvané železné opony, kterou u nás představovaly hranice se Spolkovou republikou Německo. Sám se stal dobrovolným pomocníkem Pohraniční stráže. Jeho rodiče v pohraničí dostali v roce 1946 přidělený dům po vyhnaných Němcích, on sám se stal prvním dítětem narozeným v Krásném po válce.

Blízkost hranice vnímal už od útlého dětství. „Kolikrát jsme viděli balony, které létaly přes hranici, a sledovali jsme, kam klesají. Pak jsme ho našli třeba prasklý v lese. Tak jsme si z něho brali gumičky a nafukovali jsme je,“ vzpomíná. František Jankovský si vybavuje, že na balonech byly připevněny tiskoviny. Sám připomíná, že tehdy se jim říkalo „štvavé letáky“. A také hliníkové penízky se symbolem zvonku a nápisem Free Europe.

Šlo o operaci stanice Svobodná Evropa, historicky nejrozsáhlejší projekt zasílání letáků vzdušnou cestou na území Československa. Letáky obsahovaly informace o životě na druhé straně železné opony. Jejich vysílání a zejména neřízená přistání ovšem přinášelo i problémy, jak také vzpomíná František Jankovský: „Jednou spadl balon vedle hospody a tam se pásla kráva. A jak balon explodoval, tak ji to trefilo. Dostala z toho bouchnutí infarkt.“

Pamatuje také, že se lidé snažili přes hranice utíkat. Zejména Němci z Východního Německa. V lese se tehdy pohybovali pátrači v civilu a v rámci provokační akce Kámen zde vznikla i falešná hranice.

Hákové kříže pod podlahou

Rodiče pamětníka přišli do pohraničí hned po válce v únoru roku 1946. Před narozením Františkovy sestry v roce 1945 měli ještě čtyři další děti, které jim všechny zemřely na různé tehdy běžné nemoci, například na záškrt. Napřed se v Krásném do domu po vyhnaných Němcích nastěhovala pouze Františkova maminka Anna s dcerou. Otec Antonín dosud pracoval v Praze a za Annou dojížděl. Ta, přestože neměla žádné předchozí zkušenosti s péčí o zvířectvo, musela ihned začít obstarávat hospodářství, slepice a kozy. Sama s dcerou se ale doma bála a zamykala se.

František se narodil 4. června 1947 a stal se mezi dětmi v Krásném nejstarším rodákem. Ve škole v ročníku neměl žádného vrstevníka, kamarádil se tedy se staršími dětmi, které se do Krásného s rodiči přistěhovaly z různých koutů republiky, a vzpomíná na to, jak často chodili do domů po vyhnaných německých rodinách a tam si hráli. Pod podlahou v bývalém kulturním domě prý našel hákové kříže a další předměty s nacistickou symbolikou. Když si je přinesl domů, rodiče mu vynadali.

Takové předměty se ale nacházely v Krásném i mnohem později. Sám na půdě jejich domu při opravě střechy našel pod prknem schovanou knihu Obrázky ze života Adolfa Hitlera a nacistickou legitimaci posledního majitele domu. „Ta kniha byla ručně vyrobena, obrázky a fotografie do ní byly vloženy, nikoli vytištěny,“ říká.

V Krásném vychodil první čtyři třídy základní školy, poté absolvoval osmiletou školu ve Třech Sekerách, devátou třídu měl povinně v Mariánských lázních a poté šel do Chebu do učení na mechanika.

Jedna skupina důstojníků chtěla střílet, druhá zalézt

V roce 1966 nastoupil na vojnu u posádky v Kroměříži. Dostal se do tankových dílen jako tankový mechanik. Už v dubnu 1968 si všímal, že se atmosféra před invazí do Československa změnila. „Jezdili jsme často na výjezdy, během kterých se dělaly opravy v terénu. Dost často jsme jezdili na Libavou. V dubnu se konalo topografické cvičení armád Varšavské smlouvy. A to už se možná k něčemu schylovalo, protože nás nepustili s tanky z Libavé dolů, museli jsme je tam nechat,“ vypráví.

V srpnu 1968 pracoval jako pomocník dozorčího útvaru, když Československo obsadila vojska Varšavské smlouvy a Sovětský svaz začal okupovat Československo. Nastal prý zmatek: „Důstojníci se rozdělili na dvě skupiny, jedna chtěla střílet, druhá někam zalézt. Na vojně bývaly první spojky bažanti, kteří při poplachu sháněli důstojníky, které měli na starosti. Já jsem si honem vzal tu spojku a šel jsem do města. Ve městě byl zmatek, nikdo nevěděl, co bude. Rusové se usadili s tanky hned za kasárnami Malá hvězda za Vážanami. Tanky pak postavili až k nám před bránu. A když jsme se jim nabourali s vysílačkami do vln, tak nám nadávali: ‚Uchadi, uchadi!‘“ vzpomíná František Jankovský.

Po vojně se vrátil domů do Krásného. Práce v armádě ho bavila, absolvoval dokonce praporčické zkoušky v Přáslavicích v Olomouci a přemýšlel, jestli by tam nezůstal jako civilní zaměstnanec, ale kvůli rodině se nakonec vrátil domů. 

I u Tří Seker byla sovětská posádka. František Jankovský vzpomíná, že dokonce roznášeli po vesnici svoje tiskoviny. Místním prý i pomáhali při práci, například snášet balíky sena na hromadu. Někteří z nich se s místními dokonce pouštěli do svérázných obchodů: „Na sále v Sekerách byly dožínky. Dole byl jeden z těch kluků se samopalem a hlídal. A on na mě:  ‚Daj buťjolku, dam časy.‘ On měl totiž hodinky Pobědy. U nás se tehdy daly koupit jen s bílým ciferníkem, ale on už měl rámované černě. Tak jsem šel do hospody, koupil jsem mu dvě flašky vína. Dal mi pusu, hodinky, hodil samopal na záda a byl pryč. Už se tam neukázal.“

Stráž schovaná v klamném metru

Během 70. let pracoval František Jankovský ve Třech Sekerách na statku v dílnách jako opravář, později dělal zásobovače. Na obci se také stal poslancem národního výboru a pomocníkem Pohraniční stráže. To, jak sám říká, spočívalo hlavně ve „špiclování“. Úkolem bylo dát Pohraniční stráži vědět, když si člověk všiml někoho cizího.

K výhodám pomocníka Pohraniční stráže patřilo, že se mohl jako myslivec dostat v lese až do hraničního pásma. „Na křižovatce byl takzvaný ‚klamný metr‘, to byl metr dřeva postavený z placek, ve skutečnosti to ale byla boudička otlučená plackami dřeva a v té se schovávali pohraničníci a stavěli ty, kteří tam jeli autem. Když jsem jel do lesa, tak mě poznávali, měl jsem průkazku pomocníka Pohraniční stráže.“

Takových pomocníků bylo ve vsi více a scházeli se i s pohraničníky u pohoštění, občas jezdili střílet na vojenskou střelnici. Stávalo se, že se v okolí obce objevovali podezřelí lidé a oni je nahlásili. „Mívali jsme taková pojítka, která se napojovala na sloup. A zásahovka si to pak už sama vyřídila. Pokud člověk viděl někoho podezřelého, šel ke sloupu na křižovatce, kde bylo pojítko. Podle silnic bylo vedení až na rotu, takže i z lesa se dalo dát vědět. Občas jsme se procházeli třeba s kamarádem z Krásného na Jedlovou a dívali se, jestli někoho neuvidíme,“ vzpomíná. František Jankovský si vybavuje, že se tam procházeli také speciální pátrači, vojáci v civilu, kteří měli batohy s vysílačkami a za směnu nachodili třeba 25 kilometrů.

Jako pomocník Pohraniční stráže občas chodil hlídkovat i do lesa. Jednou natrefil na nějaké Němce, kteří si v lese dělali piknik. Vyhnal je, ale Pohraniční stráž na ně neposlal. Sám se také jednou dostal do svízelné situace – když jel na lyžích krmit zvěř, někdo ho nahlásil a Pohraniční stráž ho přišla zatknout. Naštěstí se vše rychle vysvětlilo.

Aktual dělal rambajz

V roce 1978 unesli bratranci Barešovi z Litoměřicka školní autobus s rukojmími a pokusili se probít na Západ. Vyzbrojili se ukradenými kulovnicemi. Rukojmí nakonec propustili výměnou za slib volného průjezdu na Západ, pohraničníci ale slib nemysleli vážně a v následné přestřelce všechny únosce zabili. Pamětník vzpomíná, jak byl po této události v Chebu a na vlastní oči viděl onen rozstřílený autobus.

V 70. letech také Krásné navštěvoval se svými přáteli Milan Knížák. Jezdili do domu v sousedství Františka Jankovského. „Říkali si Aktual C. Bylo slyšet, jaký tam dělali rambajz,“ vzpomíná. Místní prý na Knížáka a jeho přátele ve skrytu nadávali, ale otevřeně nic neřekli.

Od roku 1978 pracoval František Jankovský ve Třech Sekerách v továrně Jitona jako řidič a měl na starosti dopravu, kotelníky, vrátné. Později pracoval v Mariánských Lázních ve firmě Hotel Servis, kde zůstal až do důchodu. Angažoval se také v lokální politice a správě. V roce 2023 stále žil v Krásném.