„Ano, to bylo velmi napjaté, protože v té době, během toho Dubčekova pražského jara, těch šest měsíců, sem najednou mohli z ničeho nic přijíždět Češi a Slováci, kteří se na to celá ta léta těšili, takže mnoho lidí přicházelo přímo k nám domů, chtělo se s náma sejít, vyprávělo, co se děje v Česku. Byli mezi nimi i špioni, protože jak jsme se později dozvěděli, tak různé věci, které rozvědka o BBC nevěděla, tak díky tomuhletomu přívalu lidí si doplnila různé informace. To se ukázalo třeba potom, kdy později lidi, třeba ženám bylo dovoleno navštívit babičku nebo maminku, když zaplatili. Když Husák se dostal k moci, jako starý advokát, tak udělal tuhle možnost, že mohli zaplatit, mohli dvakrát navštívit Česko, a pak se vrátit. A většinou, dalo by se říci takřka rutinně, byli sledováni a byli také přizváni k výslechu. A tam se ukázalo, co o BBC ví. Aby si jako doplnili informace.“
„Důležité bylo, že po našich zkušenostech a zážitcích z uprchlických táborů každý si dával na krajany pozor, protože ty zkušenosti s Čechy a Slováky z lágrů byly tak otřesné, protože bylo mezi nimi tolik špionů a tolika lidem ublížili, že jsme se stranili lidem z Česka. Ale samozřejmě že jsme měli nějaké české přátele. Ale člověk si musel dávat pozor.“
„Potom jsem ještě šel na přijímací zkoušku na HAMU, ale tam mě nevzali, údajně pro nedostatek míst, ale studenti se mnou vedli takovou politickou prověrku a shledali mě za politicky naivního a neuvědomělého. Já jsem potom byl přeřazen na Karlovu univerzitu na Filozofickou fakultu, ale z toho už nic nebylo, protože jsme odešli.“ – „To byla nějaká studentská komise, která rozhodovala, koho přijmou a koho ne?“ – „Já nevím přesně, já jsem měl normální zkoušku před různými profesory. Potom ale jsem byl pozván k takovému posezení a popovídání se skupinkou politicky velmi angažovaných studentů, kteří se mě ptali na to, jaké stranické listy čtu, a v tom jsem tedy selhal, protože jsem žádné neznal.“ – „Mohlo v tom hrát roli i povolání tvých rodičů?“ – „Samozřejmě.“
Karel Janovický se narodil 18. února 1930 v Plzni, kde ve 40. letech navštěvoval obecnou školu učitelského ústavu. Po válce se stal členem skautského oddílu. V roce 1946 tábořil na řece Střele a v letech 1947 a 1948 poblíž Myslíva na Myslívském rybníku na Nepomucku. V roce 1949 se hlásil na HAMU, nebyl přijat z politických důvodů. V říjnu 1949 emigroval se svou budoucí manželkou Sylvou Maiwaldovou přes Šumavu do Německa a Velké Británie. Prošel německými sběrnými a uprchlickými tábory. V roce 1962 začal pracovat v BBC, od roku 1980 byl vedoucím čs. redakce. V roce 1990 odešel do důchodu. Karel Janovický zemřel 9. ledna roku 2024.
