Libuše Janyšová

„Tenhleten můj strýček, ten byl samozřejmě zatčený jako činovník Sokola, hasičů a člen zastupitelstva. Ten byl zatčený v roce 1944, když už Hitler prohrával, tak se mstil i obyčejným lidem na vesnicích, už nebral jen inteligenci, ale i takovéhle lidi. Tak on [strýc] byl v Terezíně, tam vypukl tyfus a strašně moc tam umírali lidé a dávali je do hromadných hrobů. Když jsem se tam byla ptát a teď se tam zase vypravím do Terezína, protože jim musím jejich špatné údaje opravit. Protože mi vytáhli z jejich počítače, že Alois Stehlík, datum narození, z Močovic. Ale že byl narozený v Horních Počernicích a že byl něco jiného, ne sedlák. Mají tam hrozné zmatky, tak tam dojedu. A tenhle strýček tam právě zahynul přesně na moje narozeniny a na svátek jeho syna Jiřího 24. dubna 1945.“

„Ke konci války bombardovali a létali sem takzvaní hloubkaři. To byli Američané, kteří létali se stíhačkami a hlavně rozbíjeli vlaky. A já jsem byla tehdy na návštěvě, ta tehdy bydlela na statku v Horkách a Horky jsou kousek od Čáslavi na trati Čáslav – Havlíčkův Brod, na té hlavní trati. A oni měli stodolu přímo u té trati. A já jsem byla u nich na pololetních prázdninách. A najednou všichni jsme volali: Hloubkaři letí. A všichni jako troubové jsme stáli na dvoře, koukali jsme na ně a máme pocit, že jsme viděli černochy. Je to možné, to byli také černoši a létali tak nízko. A tam byl muniční vlak a oni ho rozstříleli. A my, místo abychom se schovali, tak jsme na ně koukali. Tak to jsem také zažila tenhleten moment, když tam ti hloubkaři udělali nálet na tento muničák. A pak jsem asi uprostřed války zažila, když jsem byla u tetičky v Kolíně, o prázdninách na jaře. A tetička bydlela na Vinici a tam byly jenom pole a za tím bylo Koramo. Tehdy za války se tomu říkalo Petrolka. A ta Petrolka byla samozřejmě strategický bod pro spojence, aby to rozflákali. Já jsem tam byla na těch prázdninách a sestřenice Libuška tam byla, byla o dva roky starší. A najednou strýček přiběhl: Pojďte se dívat, něco se děje! A představte si, všichni lidé vylítli ven na ulice a přes to pole bylo vidět, jak z letadel vždy něco spadne a celá ta Petrolka byla osvětlená. Tehdy to byly Sendražice, dnes je to součást Kolína. To byli Američani, kteří si to fotografovali. To byly světelné bomby a oni si to nasvítili, ofotografovali a za pár týdnů nebo dnů to bombardovali.“