Jarmila Jarkovská

„To bylo těžší... Sice ti Němci nedělali pardon... Kdo měl nějaký schovaný zásoby, když přišli na rekvizici, tak hospodáře postavili většinou na půdě na sýpce a tam ho zastřelili, bez řečí, hned. Tatínek měl to štěstí, že mluvil německy, on měl celý tři měšťanky v Německu. Protože děda ho dal někam do Broumova za plat k nějakýmu panu řídícímu do rodiny, a tak uměl výborně německy, tatínek. Tak když ta rekvizice přišla, no tak německy pozdravili, tatínek je německy pozdravil, a oni se na náspi otočili a šli pryč...“

„Přišel Mach – a protože bratr byl na tom zemědělským oddělení, tak si tykali – tak mu povídá: ‚Honzo!‘ To bylo takový příznivý jaro, takže Jenda všecko na poli tatínkovi udělal tím traktorem. A ten Mach otevřel vrata a povídá: ‚Tak Honzo, nechal jsem tě vyjet naposledy a teď si jdu pro ten traktor. No to víte – já spustila, maminka spustila: ‚Že se nestydíte, zloději hromský!‘ A on povídá: ‚To máte marný. Paní Koubníková z Předměřic na mě vzala sekyrku, a stejně to nepomohlo, nic nepořídila.‘“