Jiřina Jarošová

„Tak ten průvod zřejmě šel, to nevím už přesně. Ale šli jsme z Václavského náměstí po Národní třídě a tam seděl prezident Gottwald, Nejedlý a nevím kdo ještě. Ale toho Nejedlého si pamatuju, protože byl ministrem školství, tak ten mě zajímal. No a jak jsme šli, tak cestou se provolávala různá hesla: ‚Ať žije svoboda!‘, ‚Ať žije republika!‘ A když jsme přišli těsně před tu tribunu, tak zazněl povel: ‚Vlevo hleď!‘ No tak jsme se dívali vlevo a věděli jsme, že to je jako na odpor. To jsme věděli, že tam sedí Gottwald a jeho suita, takže jsme se dívali – bylo to na nábřeží – tak jsme se dívali na Vltavu. A šli jsme. A jak jsme přešli, tak jsme zase začali zpívat a zase jsme pochodovali dál na Staroměstské náměstí.“

„Zase jsme šli do veliké místnosti, bylo tam plno žen i dětí. Zase přišel gestapák, sbíral balíčky do takového velikánského koše a odnášel to. Ale za chvíli se vrátil a balíčky zase vracel. A když se ptali, tak řekl, že vězni nejsou přítomni. No, ozvalo se naříkání, pláč, protože to nebyla dobrá zpráva. Vyšli jsme ven a radili jsme se, co dál. Pan učitel se nabídl, že půjde s maminkou na gestapo. A že zjistí, co a jak. Nebál se. Ani maminka se nebála. Podle vyprávění maminky přišli do přízemí a tam byla velká železná mříž. Po chvíli přišel gestapák. Pan učitel se ptal na tatínka a gestapák řekl jenom jedno jediné slovo: „Geschossen.“ To znamená německy 'zastřelen'.“