„Můj manžel byl zavřený 17. listopadu 1939 přímo z kolejí a seděl v Sachsenhausenu s Antonínem Zápotockým. Byli velice úzce zapojeni, protože si občas poskytli něco z toho balíčku, který dostal ten neb onen. Tonda Zápotocký nás, ale i paní Zápotocká svoje nějaké spoluvězenkyně pozvali na oběd na Hrad. Bylo to pro nás takový..., nevěděli jsme vůbec kudykam, museli jsme se na to obléknout. Bylo to takový zajímavý, velký shromáždění přátel, kteří byli svého času zavření s Antonínem nebo s paní Zápotockou.“
„Vzpomínáte, jak proběhlo to setkání?“
„Bylo to takový divný tím, že jsme se neznali, vůbec. Zápotockýho ano, ale ti ostatní byli jejich známí. A teď ještě nás posadili tak, abysme teda já s mým mužem nemohli komunikovat, abychom se bavili mezi sebou, předávali určitý zážitky a podobně. Bylo to takový trošku divný, necítili jsme se úplně dobře.“
„My jsme moc toho [s Američany] nenajezdily, oni jezdili k nám do Strunkovic na chalupu, kde bydlela maminka, přijížděl i bratr. A tím, že si mohli popovídat anglicky, se u nás každý večer scházeli ve větším počtu v době, kdy ještě museli chodit ozbrojení, protože ještě nebyla ukončená nějaká ta limitní lhůta. Předsíň u nás byla plná odložených zbraní. Maminka pro ně denně připravovala makové pečivo, oni ho měli hrozně rádi.“
Marie Jiroušková se narodila v rodině finančního kontrolora Jaroslava Pernegra 7. listopadu 1920 v Českých Budějovicích. Měla tři sourozence, mladší bratr Jaroslav Pernegr se stal špičkovým fyzikem, studoval kosmické záření a později působil ve švýcarském CERNu. Vzhledem k otcově zaměstnání se rodina často stěhovala, žili ve Vyšším Brodu, v Čáslavi a nakonec zakotvili ve Strunkovicích na Prachaticku. Marie vystudovala učitelský ústav v Čáslavi, za války pracovala jako zdravotní sestra v Husinci u Vimperka. V květnu 1945 se tu setkala s vojáky americké armády a její sestra Ludmila Drahomíra se za jednoho z nich provdala. V době osvobození i Marie poznala svého manžela Antonína Jirouška, který přišel do husinecké ordinace po propuštění z koncentračního tábora Sachsenhausen. Zde byl její muž vězněn společně s Antonínem Zápotockým, s nímž navázal osobní přátelství. V době Zápotockého prezidentství byli Jirouškovi pozváni na oběd na Pražský hrad, rodina se však nijak politicky neangažovala. Po roce 1948 přesídlili do Nelahozevsi, kde její manžel našel práci v Povltavských tukových závodech. Marie tu pracovala jako zdravotní sestra, později učitelka na prvním stupni základní školy. Domnívala se, že nemůže mít děti, nečekaně však otěhotněla v 36 letech, druhý syn se jí narodil ve věku 45 let.
