Ivan Junášek

* 1955

  • „Tuším, že to bylo 4. nebo 5. prosince, byl jsem jako jediný fotograf na pohřbu Krylovy maminky. Nevím už, od koho jsem se dozvěděl, že Karel Kryl na ten pohřeb přijel. Uskutečnilo se to na novojičínském hřbitově. Šel jsem tam, protože jsem v té době fotil pro J-klub a podobně. Vyfotil jsem tam tenkrát celý film. Ty fotografie jsem později Karlu Krylovi předal v hotelu Praha, kde jsem se s ním, společně s dalšími členy koordinačního centra Občanského fóra, setkal. Myslím, že měl radost, i když na tom hřbitově se na mě díval škaredě, protože byla ještě taková doba, kdy si mohl myslet, že jsem nějaký estébák.“

  • „Kolem 15. června jsme udělali poslední skautskou výpravu na naše tábořiště. Vložili jsme skautské symboly i vlajky oddílu a družin do pětadvacetilitrové hliníkové konve na mléko a na tom místě jsme to zakopali. Tak jsme rozloučili se skautským hnutím.“

  • „Maminka se obrátila velice rychle po sovětské okupaci v srpnu 1968. Bylo mi tehdy třináct let a dobře si vzpomínám, jak záhy po okupaci vzala svou červenou komunistickou knížku a hodila ji do kamen. Bylo to na verandě našeho domku, kde se topilo v kamnech. Byl jsem u toho já, sestra a otec, který se jí v tom snažil zabránit. Říkal: ‚Jenko, neblbni, může se to ještě změnit.‘ Maminka si nedala říct, knížku spálila a tím skončila s komunistickou stranou.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    v Ostravě, 21.08.2019

    (audio)
    délka: 02:35:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Věřím, že demokracie a slušnost zvítězí

Ivan Junášek / 1974
Ivan Junášek / 1974
zdroj: Archiv Ivana Junáška

Ivan Junášek se narodil 7. dubna 1955 v dělnické rodině v Novém Jičíně. Od dětství se věnoval sportu a hudbě. Hrál na klavír, kytaru, kontrabas, zpíval. Patřil k zakládajícím členům skupiny Entuziasté. Byl členem pionýra, skautského oddílu i Socialistického svazu mládeže. Studoval zeměpis a tělesnou výchovu na pedagogické fakultě v Olomouci. Po nedokončených studiích jezdil několik let s vlakovou poštou. V letech 1987 až 1992 působil jako dramaturg novojičínského J-klubu, kde za totality nacházeli azyl i umělci postihovaní zákazem činnosti. Podepsal petici Několik vět. V listopadu 1989 pomáhal v Novém Jičíně organizovat sametovou revoluci. Byl členem koordinačního výboru tamního Občanského fóra. V letech 1992 až 2000 pracoval jako novinář v týdeníku Region. Koncem nultých let se stal vedoucím střediska svozu odpadu v Technických službách Nový Jičín, kde pracoval až do důchodu.