Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

prof. PhDr. Richard Jung (* 1926  †︎ 2014)

• narodil se 19. června 1926 v Čáslavi, žil v Kutné Hoře

• pochází ze smíšené česko-židovské rodiny

• jeho otec Ladislav Jung byl vlastenec a bývalý legionář

• otec i syn Jungovi byli během druhé světové války aktivní v protinacistickém odboji

• v roce 1940 byl otec Ladislav poprvé zatčen pro členství v Obraně národa

• v červnu 1941 založil Richard Jung Odboj československé mládeže

• 1944 – otec i syn byli transportováni do tábora v Postoloprtech kvůli svému položidovskému původu

• z Postoloprt otce i syna gestapo převezlo k výslechům do Terezína kvůli podezření z odbojové činnosti

• pamětník i jeho otec byli mučeni v Malé pevnosti do osvobození Terezína v květnu 1945

• po válce Richard Jung studoval na evropských školách

• v roce 1948 odešel do Finska a poté do Norska

• v letech 1949–1954 v Norsku studoval politickou vědu, sociologii a působil jako vysokoškolský asistent

• v roce 1954 odešel do USA

• na Kolumbijské univerzitě pokračoval ve studiích sociologie

• na Harvardu se věnoval sociální a klinické psychologii a sociální antropologii

• po ukončení postgraduálních studií působil na několika univerzitách

• dvacet let působil na Albertské univerzitě v Kanadě, v Edmontonu, jako profesor sociologie a teoretické psychologie

• po roce 1990 se vrátil do Kutné Hory

Richard Jung se narodil 19. června 1926 v Čáslavi, žil však v Kutné Hoře. Rodina jeho otce Ladislava Junga pocházela ze Semil, kde pamětníkův dědeček vlastnil obchod s koloniálním zbožím. „O své rodině jsem se dozvěděl dost málo. Až v devadesátých letech jsem se byl podívat v Semilech, kde byl pomník padlých z první světové války. Našel jsem na něm osmnáct Jungů. Zřejmě to byli všechno sudetští Němci,“ říká pamětník.

Otcova pestrá minulost

Ze Semil rodina přesídlila na Kolínsko, kde babička zdědila hospodářství. Otec tam zakládal skauting i Sokol. Jako legionář bojoval na italské frontě a jako příslušník československých jednotek se účastnil bojů na Slovensku proti maďarské armádě Bely Kuna. Pracoval v hamburských loděnicích a účastnil se převozu československých legionářů z Ruska. V průběhu svého pobytu v cizině pracoval pro československou rozvědku. Po kratším pobytu v Paříži se vrátil do Kutné Hory a oženil se.

Sňatek s židovskou ženou (rozenou jako Korcová) jeho matka zprvu těžko přijímala, ale Ladislav Jung si prosadil svou. Sám se aktivně zasazoval o pozitivní nahlížení na Židy ve společnosti.

Židé v Kutné Hoře

V Kutné hoře existovala před válkou poměrně velká židovská komunita, kterou Němci téměř kompletně vyvraždili.

Richard Jung se zamlada s žádnými většími projevy antisemitismu nesetkal, dokládá však zajímavou rodinnou historkou, jak ambivalentní byl často postoj českého obyvatelstva k Židům:

„Když se roku 1899 konal Hilsnerův proces, v Kutné Hoře probíhaly mohutné protižidovské demonstrace. Jak to znám z vyprávění, asi dvě stě lidí pochodovalo městem, zatímco všichni Židé v Kutné Hoře měli zabedněné krámy. Můj dědeček stál u svého obchodu na rohu se svým slaměným kloboukem a kouřil cigáro. Protižidovský dav šel kolem něho k okresnímu soudu a řval na něj: ‚Nazdar, pane Korec!‘“

Jihlavské německé gymnázium

Richard Jung studoval na jihlavském německém gymnáziu, kam ho poslal otec, aby se naučil německy a „poznal svého nepřítele“. Pobýval tam i během roku 1938, kdy se vyhrocoval československo-německý konflikt uvnitř země a kdy narůstala hrozba německé agrese zvnějšku.

Na jihlavském gymnáziu ovšem panovala klidná atmosféra. Jediný protičeský incident, který Richard Jung na vlastní kůži zažil, se odehrál na shromáždění německého Turnvereinu (německé obdoby Sokola): „Když bylo shromáždění, vzal jsem si svou červenou sokolskou košili. Strhli ji ze mě a dost mě zmlátili. Ale to jsem si opravdu vyprovokoval sám...“

Během květnové mobilizace v roce 1938 přešel Richard Jung na gymnázium do Kutné Hory.

Skautský odbojář z trafiky

Richard Jung byl členem skautské organizace, která ho ale příliš neovlivnila. Až na jednu výjimku:

„Jeden skaut byl pro mě velmi důležitý. To byl Pipek, malý, hrbatý, aktivní skaut. Měl trafiku u nádraží, kousek od obchodu, kde jsme v mém dětství bydleli. Tam jsem si chodil kupovat dětské časopisy. Jeden z nich byl Punťa a Kiki. A pak nastal čas, kdy mi otec zakázal tyto časopisy otevírat. Nejdříve jsem je musel předat jemu. Pipek do nich totiž vkládal odbojové letáky, které můj otec nejdříve vybral a pak mi nechal ty moje dětské komiksy...“

Otec Ladislav a protinacistický odboj

Ve druhém odboji působil otec i syn. Když na českém konzulátu v Paříži nalezli Němci seznam se členy odbojové organizace Obrana národa, bylo v něm i jméno pamětníkova otce Ladislava, který z iniciativy ministra Moravce tuto organizaci na Kutnohorsku spoluzakládal.

Gestapo Ladislava Junga zatklo 26. února a spolu s ním i čáslavské velitele Obrany národa npor. v. z. Václava Hluchého a prof. Rudolfa Formana. V té době již musela jeho manželka nosit židovskou hvězdu, a tak se hlavou rodinného hospodářství stal syn Richard.

Richard Jung a Odboj československé mládeže

Když 21. června 1941 v rádiu uslyšel zprávu o napadení Sovětského svazu Hitlerem, patnáctiletý Richard Jung usoudil, že přišel ten správný okamžik pro založení vlastní protiněmecké konspirační skupiny. Skupina tzv. Odboje československé mládeže se podle pamětníka rozrostla na tisícovky členů, byla ale zapomenuta a odkazy na ni, kromě svědectví pamětníků, prozatím chybí.

„Když jsem se vrátil do Čech a někdo mi vypravoval o mých aktivitách za odboje, některé věci se mi zdály úplně neuvěřitelné. Já jsem si to nepamatoval, žil jsem padesát let někde jinde, v jiných prostředích, která vyžadovala spoustu pozornosti, a tohle jsem vytěsnil.“

Podle kusých vzpomínek Richarda Junga tvořily strukturu celé organizace malé konspirativní skupiny, jejichž členové se vzájemně neznali. Tyto skupinky měly v okresech vyvíjet vlastní činnost, tj. shromažďovat informace pro zpravodajce, provádět záškodnické a sabotážní akce, organizovat cvičení ve zbrani a připravovat bojeschopné obyvatelstvo na možné povstání. Pamětník vedl několik skupin a stal se členem Ústředí Odboje československé mládeže a tím v zásadě i spoluzakladatelem celorepublikové organizace. Své podskupiny potom předal Ladislavu Sládkovi, zaměstnanému v Kuratoriu mládeže.

Infiltrace mezi komunisty

Jedním z úkolů, kterých se Richard Jung ujal, bylo navazovat a udržovat spojení s komunisty.

„Z toho jsem taky jasně věděl, co komunisti dělají. Ti nedělali vůbec nic. Zabývali se jedině tím, co kde mohou zabrat při případném převratu, a koho obvinit, aby se zmocnili různých pozic.“

Vybavit si další detaily z odboje je pro Richarda Junga obtížné.

„Celou dobu jsem asi měl takový strach, že si z toho nic nepamatuji. Jenže ten strach jsem si taky neuvědomoval, takže jsem tu svou odvahu asi trochu přeháněl. Například jsem zásadně neplatil jízdenky na vlak. Němcům přece platit nebudu. Když šla inspekce, lezl jsem v jedoucím vlaku z jednoho stupínku na druhý anebo i po střeše jedoucího vlaku.“

Transport Jungových do Postoloprt

Richarda Junga i jeho otce Ladislava transportovali v roce 1944 do koncentračního tábora v Postoloprtech. Důvodem zpočátku nebyla odbojová činnost, ale pamětníkova židovská maminka. V Postoloprtech oba zatklo gestapo na základě udání ohledně ilegálního zakládání národních výborů na Kolínsku, na němž se však Richard Jung nepodílel.

Z postoloprtského tábora je gestapo odvezlo zpět do Kutné hory, posléze do Žatce a do Malé pevnosti v Terezíně, kde otce a syna na dlouhou dobu rozdělili. Každý zvlášť podstoupili nejtvrdší výslechy a znovu se setkali až na cele č. 44.

Mučení v terezínské Malé pevnosti

I přes brutální mučení se Richardu Jungovi podařilo udržet jazyk za zuby a nevyzradit nic ze svých aktivit.

„Najednou mi ukázali můj papírek se třemi jmény: Sládek, Zajíček (?) a Smrkovský. Já jsem do té doby docela dobře vzdoroval, ale tohle pro mě byl takový šok, že jsem úplně hystericky potlačil jakoukoli vzpomínku na to, co ten papírek byl. Pak tedy do mě začali opravdu bušit. Mám z toho dodnes trochu křivý krk a záda. Vždycky mě vyhodili ven, musel jsem stát nosem u zdi, sluníčko na mě pálilo, ale nesměl jsem se ani pohnout. Najednou jsem slyšel za sebou nějaký pochod, otočil jsem se a tam byla skupina vězňů, které někam vedli.“

V této skupině spatřil Richard Jung Ladislava Sládka, jehož jméno se z něj gestapáci snažili vymlátit. Jednalo se o již zmíněného Ladislava Sládka, který konspiroval přímo uvnitř Kuratoria mládeže. Nyní se pamětníkovi podařilo navázat s ním kontakt:

„Pár vteřin jsem uvažoval, pak jsem se sebral, odlepil jsem se od těch vrat a šel jsem za vězni. Seděli tam, měli být převezeni někam jinam. Sládek mi řekl, že gestapáci nic nevědí, on že je tam zavřený kvůli nějaké blbosti, že ho vezou jinam a že ani nezůstane na Malé pevnosti. To byla dobrá zpráva. Vrátil jsem se tedy s obnoveným sebevědomím a další výslechy už jsem docela dobře ustál. Měl jsem znovu pocit nadřazenosti...“

Co znamenal papírek se třemi jmény?

Papírek se třemi jmény – Sládek, Zajíček (?) a Smrkovský – poslal Richard Jung na cestě do Postoloprt svému kamarádovi Šandovi s tím, aby si je zapamatoval a v případě, že by se tito lidé u něj přihlásili, s nimi spolupracoval.

„Šanda se snažil dělat aktivity na vlastní pěst. Předal nějaké dopisy nebo informace a za to ho chytli. Když ho přivedli na Malou pevnost, kde já už jsem byl, okamžitě všechno vypověděl a předal gestapu i ten papírek. To už bylo v průběhu mého vyšetřování. Šanda byl v Kutné Hoře národní hrdina, pojmenovali po něm nějakou síň gymnázia a léta tam visel jeho obrázek. Pak se gymnázium přestěhovalo jinam, síň zmizela, obrázek také a s ním i památka na Šandu... Šanda tady byl místní hrdina mladého odboje, ale přitom akorát dělal blbosti a posral se...“

Zastřelení na útěku je lepší než poprava

Ladislav a Richard Jungovi zůstali v Malé pevnosti až do konce války. Otec přežil věznění a mučení jen o vlásek. Při osvobození se nacházel v hlubokém deliriu a ani Richard Jung nepočítal s tím, že Malou pevnost opustí živý. Jak mu zřejmě jeho vyšetřovatelé naznačili, měl být popraven.

„Už jsem odevzdal svoje boty, seděl jsem na palandě, navrchu, aby moje vši padaly na jiné... Ano, už jsem byl vysoce postavený vězeň. Přemýšlel jsem, kudy budu utíkat, aby mě zastřelili při útěku. Nechtěl jsem jít na popravu jako vůl na porážku.“

Na popravu již ale nedošlo. Dne 3. května 1945 byl Terezín osvobozen a Richard Jung si ze svého hrobu, do kterého měli hodit jeho mrtvolu po popravě, utrhl na památku květinu, již má zarámovanou dodnes.

Pamětníkovi a jeho odboji se po válce sice dostalo uznání, on o něm ale nikdy téměř nemluvil. Vzal si příklad ze svého otce a následoval i jeho radu, že o takových věcech se nemluví.

České Kronštadty a odchod za hranice

Po válce Richard Jung pobýval nějaký čas v Norsku, v roce 1947 potom na jednosemestrálním stipendiu na London School of Economics ve Velké Británii a v dalším semestru na kvakerské Woodbrook College.

Na přelomu roku 1947 byl na Sorbonně posluchačem filozofických a religionistických přednášek. Když se poté na několik měsíců vrátil do Československa, kde svou moc již upevňovali komunisté, seznal, že začínat odboj v nových podmínkách je již takřka nemožné.

„Zjistil jsem, že moji dobří známí, kteří se tvářili protikomunisticky, už byli ve straně. To bylo v době, kdy se do strany masově vstupovalo, bez nátlaku.“

Rozhodl jsem se, že dějiny se nevytváří lidmi...

Ačkoli sám po skončení války sympatizoval se Sovětským svazem, iluze se do této doby již nenávratně rozplynuly. Jak píše ve svých pamětech, prodělal i on své „Kronštadty“, naposledy v roce 1947, kdy se v Praze konal kongres studentstva.

Richard Jung na něm prozřel: „Přišel za mnou člověk a řekl, že je z ministerstva vnitra a že jsem dělal vynikající práci. Vyndal z tašky kousek placatého provázku a řekl, že je to kus oprátky, na které byl pověšen Karl Hermann Frank, a že to dostávám za odměnu. S díky jsem to přijal, šel jsem na záchod a hned jsem to spláchl... Pak mě ještě představili poradcům. V zadní místnosti seděli tři sovětští poradci, kteří celý ten kongres de facto řídili. To jsem do té chvíle taky nevěděl...“

Když poté Gottwald mluvil ke shromážděnému davu, pár kroků od místa, kde stál Richard Jung, pronásledovaly ho tyto myšlenky:

„V kapse jsem měl nabitou berettu. Uvažoval jsem o tom problému historie, jestli ji vytvářejí lidé, nebo nějaké proudy. Rozhodl jsem se, že dějiny se nevytváří lidmi...“

Komunisté na finském velvyslanectví

Když už byl Richard Jung rozhodnut, že odejde ze země, vyvstala otázka, jak to provést, aby nemusel překročit hranice ilegálně. Jelikož v té době policie již vyšetřovala jeho otce, oprávněně podezřelého z převaděčství, nechtěl ještě více rodinu ohrožovat svým ilegálním přechodem.

S pomocí lsti a několika cílených manipulací se mu podařilo získat od ministerstva zahraničí pas, na který odcestoval do Finska. Pracoval tam jako domácí učitel a také udržoval kontakt s vyslanectvím, kde nakonec zjistil, že i ve Finsku začíná být horká půda pod nohama:

„Velmi jsem se tam spřátelil s radou velvyslanectví. Jednoho dne mi velvyslanec řekl: ‚Vy asi neznáte našeho radu [kancléře].‘ Zmáčkl knoflík a přišel tam nějaký nový člověk. V té době jsem ještě dovedl rychle reagovat, a tak jsem se s ním bavil a naznačil, že jsem tam od nějaké jiné komunistické služby, a dokonce jsem slíbil, že přijdu na vánoční oslavu...“

Protože starý rada z velvyslanectví náhle zmizel (prý utekl do Švédska), Richard Jung pochopil, že vyslanectví ovládají komunisté, kteří by mohli docílit jeho vydání do Československa. Těsně před Vánocemi proto naplánoval útěk přes hranici směrem do Norska a na Silvestra roku 1949 ho za dobrodružných okolností skutečně provedl (více v psaných vzpomínkách, s. 75).

Ani v Norsku zůstat nechtěl

V Norsku se Richard Jung poměrně rychle etabloval a ve vysokých kruzích norské společnosti se stal známou osobností. V letech 1951–1953 studoval politickou vědu, sociologii a působil jako asistent.

Přesto v Norsku nebyl spokojený. Odpuzovaly ho některé aspekty norské nátury, ale i fakt, že ho norská cizinecká policie po jeho dobrodružném přechodu hranice obvinila ze spolupráce s ruskou rozvědkou s odůvodněním, že jinak než s ruskou pomocí by se přes hranici nedostal.

Příležitostí k odchodu z Norska se stal Salzburg Seminar in American Studies, pořádaný Harvardovou univerzitou a určený evropským studentům společenských věd. Richard Jung získal stipendium, a jak popisuje ve svých pamětech, prožil tam nejšťastnější období svého života, které mu široce otevřelo intelektuální obzory.

V Salcburku dokázal natolik zaujmout, že obdržel hned tři lukrativní nabídky ke studiu a vědecké práci v Americe – na Harvardu, Princetonu a slavné Vassar College. Rozhodl se pro Vassar College. Jedinou komplikací byl nález na plicích, který signalizoval možnou tuberkulózu, což s sebou přineslo jedenapůlroční zpoždění.

V roce 1954 potom z Norska nadobro odcestoval a zahájil vědeckou kariéru ve Spojených státech amerických.

Druhým domovem se stala až Amerika

„Já jsem nechtěl zůstat v Norsku. Nikdy jsem neměl nějakou potřebu jet ani do Ameriky, to nebyl žádný sen, to bylo čistě přes tyto intelektuální možnosti. Norsko bylo velmi omezené. V Oslu byla většina obyvatel z venkova... Už jsem tam všechno znal, byl jsem spřátelený s lidmi, kteří tvořili norský společenský vrchol...“

V roce 1954 pamětník odešel na Kolumbijskou univerzitu, kde pokračoval ve studiích sociologie. Brzy ale změnil své působiště a přesunul se na Harvard, kde se kromě sociologie věnoval také sociální a klinické psychologii a sociální antropologii. Po ukončení studií na Harvardu pracoval jako výzkumník v Bostonské nemocnici a byl docentem na univerzitě v Pittsburghu.

Posledních dvacet let své aktivní vědecké a akademické dráhy, během které se podílel na mnoha zásadních výzkumech, Richard Jung strávil na Univerzitě státu Alberta v kanadském Edmontonu, odkud vyjížděl na přednášková turné i do západní Evropy, především do Holandska a Německa.

Po roce 1990 se pamětník vrátil do Kutné Hory.